středa, 1. červen 2011

Erik Truffaz - In Between

Napsal(a) 

Erik Truffaz - In Between Erik Truffaz - In Between

Erik Truffaz – trubka, vokál, Benoît Corboz – klávesové nástroje, Marc Erbetta – bicí nástroje, vokál, Marcello Giuliani – baskytara, kontrabas, host: Sophie Hunger – zpěv. Vydáno: 2010. TT: 52:25. 1 CD Blue Note 5099991739407 (distribuce EMI).

Na nové album francouzsky mluvícího Švýcara Erika Truffaze se čekalo dva roky, které byly ovšem hojně prokládány umělcovými koncertními návštěvami v České republice. Našinec tedy rozhodně nemusel trpět nedostatkem trumpetistovy vlídné avantgardy. Ta se od dob vydání CD Arkhangelsk vyznačuje odvážnějším vykročením mimo rámec obtížně definovatelného světa jazzu, v jehož středu dnes asi stále vnímáme post-bop.

Snímek In Between charakterizuje znatelný retro-sound Hammondových varhan a Fender Rhodes piana. Díky tomu nahrávka vyznívá jako ohlédnutí neklidných hudebníků „budoucnosti“ směrem k různým hudebním etapám nedávné minulosti, z níž jsme občas naivně vzhlíželi k dnešku. Mimochodem, na většině skladeb se autorsky podíleli společně všichni členové – Truffazovi dlouholetí spoluhráči: klávesista Benoît Corboz , bubeník Marc Erbetta a basista Marcello Giuliani .

Po úvodní desetiminutové a také nejdelší skladbě The Secret of the Dead Sea podobající se introdukci proto vyznívá zdánlivě paradoxně vyznání ve formě textu písně Let Me Go zahleděného dopředu – do budoucnosti. Erik Truffaz ji složil společně se švýcarskou písničkářkou Sophie Hunger , jež mu v roce 2007 předskakovala na koncertech a nyní též zazpívala na desce. U aranžmá skladby Mechanic Cosmetic se pak silně projevuje dlouholetá souhra všech muzikantů na nezaměnitelném rukopisu při spojování basového groovu a distorzních témbrových okras hraných zřejmě na Rhodes. Všechny tři úvodní kompozice spojuje jejich tajemná nálada čehosi navždy nevyřčeného.

Füjin je prvním předělem v cyklu, jenž se výrazově odlišuje od předešlé i následující hudby. Představuje uvolnění zatěžkané atmosféry. Klávesový groove spolu s jednoduchým rytmem bicích nástrojů vzdáleně připomíná úvod Zawinulovy skladby A Remark You Made vydané na desce Heavy Weather.

Pokud byly první tři kompozice tajemné, následující dvě, ač podobné oněm úvodním, jako by naopak vyložily karty na stůl. Druhá a zároveň poslední zpívaná píseň Dirge pochází z pera Boba Dylana a je nářkem nad ztracenou láskou. Náladu ústřední In Between lze pak charakterizovat třeba slovním úvodem Truffazova lyrického textu v bookletu: „Červené měsíční světlo zaplavuje město, jako by se bálo, že okr fasád úsvit překryje.“

Následuje smutná melodika trubky doprovázená svižnou a veselou kapelou ve skladbě Lost In Bogota jako předěl k poslední části. Tu tvoří optimistický kus Balbec , taneční BC One a závěrečná smířlivá Les Gens Du Voyage .

Jak se zde ukazuje, tak od dob spíše nejazzového Arkhangelsku jsou pro Truffaze typické kontrasty v dramaturgii nahrávek, které jako by byly určeny pokaždé jinému publiku. Tak se setkáváme s velmi protikladnými hudebními žánry zaobalenými do typické easy-listening „truffazofštiny“, která vše sceluje, což platí i pro CD In Between. Jím si Truffaz bezpečně zajišťuje širokou obec příznivců, protože stylově hraje spíše na jistotu. V tomto ohledu lze říci, že deska představuje skvělý marketingový produkt, nabízející sladkou a nečekanou jazzovou fúzi. Zároveň ovšem přináší to hlavní: nepřehlédnutelnou upřímnost a muzikantství jako příslib skvělých koncertů.

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.