Ensemble Opera Diversa na SHF: Když zvuk a světlo splynou v jedno

Nejen starodávnou hudbou živ jest člověk současného turbulentního světa. O tom vědí své i dramaturgové Svatováclavského hudebního festivalu, který v Moravskoslezském kraji připravil na září neuvěřitelných 32 koncertů, rozprostřených do různých koutů Slezska. Jedním z těch, na něž se nezapomíná, bylo nedělní vystoupení brněnského souboru Ensemble Opera Diversa. Duchovní hudba skladatelů Arvo Pärta a Františka Gregora Emmerta přinesla mnohým návštěvníkům kostela sv. Mikuláše v Ludgeřovicích překvapení, úžas ale i odmítnutí. Čtyři lidé koncert skvělého ansámblu opustili předčasně. Pokud to je znamení, že i duchovní hudba má dar vyvolat v srdcích nepokoj, neminulo se účinkem.

Nezávislý soubor profesionálních hudebníků Ensemble Opera Diversa letos slaví 20 roků existence. Za tu slušnou řádku let má na svém kontě mnoho znamenitých počinů, které zpřístupňují často opomíjenou tvorbu 20. století i hudbu ryze současnou. Sólových partů se ujali slovenští umělci: mezzosopranistka Jarmila Balážová, houslista/violista Milan Paľa a jeho bratr varhaník Marek Paľa. Ansámbl řídil dirigent Marián Levaja.

 , foto Ivan Korč

Estonského mistra Arvo Pärta mají čeští promotéři vcelku rádi, jeho hudba se objevuje poměrně pravidelně. Kompozice Fratres pochází z roku 1977 a reprezentuje Pärtovu objevnou techniku tintinnabuli. Dílo bylo souborem EOD zahájeno bezprostředně po doznění úvodních proslovů. Struktura několika akordických sekvencí rotovala ve smyčcích s podivuhodně napínavou krystalickou čistotou a jasem, které protínal rytmický motiv perkusí. Hráči souboru EOD vykroužili opakující se fráze s mimořádnou soustředěností k jednolitému, kompaktnímu zvuku se sofistikovanou dynamikou bez ostrých předělů. Zvláštní vyzařování této hudby získalo v pseudogotickém interiéru kostela sv. Mikuláše mystickou krásu: přes vysoké, štíhlé vitráže vtékalo do interiéru slunce a spojilo s Pärtovou hudbou svou záři. Mimořádný zážitek.

 , foto Ivan Korč

Hudbu brněnského skladatele Františka Gregora Emmerta jsem slyšel v koncertním provedení poprvé. Odchovanec dvou pedagogických legend brněnské školy Jana Kapra a Miloslava Ištvana se propracoval k osobitému hudebnímu projevu, pro nějž je příznačná muzikálnost a spontánní invence. V provedení souboru EOD nejprve zazněly Emmertovy Žalmové písně pro mezzosoprán a varhany. Z autorových dvou cyklů byl na koncertě představen první na slova Žalmu 108 v podání mezzosopranistky Jarmily Balážové a varhaníka Marka Paľy. Jednotlivé písně překvapily netradičním rytmickým průběhem, těkavá, nestabilní struktura byla vtělena také do mezzosopránového partu v podobě nezpěvných intervalů. Jarmila Balážová disponuje silným a barevně lahodným hlasem, který byl ukázněně ponořen do filozoficky hluboké Emmertovy hudby a potěšil výrazovou skromností, pokorným tvarováním frází a absencí patosu či přepjatého vibrata.

Klíčovým dílem byla hodinová Emmertova Symfonie č. 25 pro violu, varhany, mezzosoprán a smyčce na výběr veršů a slov Žalmu 80, mariánských modliteb svaté Kateřiny Sienské, Gertrudy von Le Fort a bolestného růžence. Předposlední symfonie Františka Gregora Emmerta byla dokončena v zimě roku 2012. Dílo má velkorysou koncepci, pro niž jsou příznačné extrémně náročné violové a varhanní party. První věta (Zpěv naděje) otevřela dramatický konflikt s úchvatnými kadencemi sólové violy a lamentací mezzosopránu na slově „Izrael“. Věta druhá (Milostný zpěv) byla nesena v subtilnějším zvuku a instrumentaci. Křišťálově průzračné souzvuky a atmosférické plochy dobarvovala viola pomocí flažoletů. Třetí věta (Bolestný zpěv) obsahovala nejdrsnější hudbu s hutnými chromatickými postupy, pedálovými klastry ve varhanách a četnými změnami metra. Závěrečná věta (Zpěv milosrdenství) je intimním a zaníceným vzýváním Panny Marie. Jiskřivý, třpytivý zvuk varhan se zde snoubil s rozzářeným hlasovým témbrem Balážové. Úplný závěr symfonie dozněl jako subtilní dialog mezzosopránu a varhan.

 , foto Ivan Korč

Ensemble Opera Diversa se představila jako hráčsky absolutně bezprecedentní těleso. Jejich interpretace byla jednoduše řečeno mistrovská, empatická, technicky dokonalá a výrazově mimořádně intenzivní. Jarmila Balážová zvládla extrémně náročný part s obdivuhodnou jistotou a kultivovaností, její nádherný pěvecký projev v každém okamžiku srůstal s hudbou a dokázal vyjádřit hluboké emoce. Hra slovenského virtuosa Milana Paľy na housle a violu mne přesvědčila o jeho nevšedním talentu. Podobně vynikající byl výkon jeho bratra Marka. Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Mariána Levajy působil jako společenství přemýšlivých, skromných umělců, které vede čisté, integrální a objevné poslání.

Co na tom, že některým lidem principy a výpovědní možnosti spirituálně hluboké soudobé hudby nejsou blízké: čtveřice návštěvníků z tohoto úžasného koncertu odešla během produkce. Míra porozumění složitosti dnešního světa je vázána na schopnost porozumění sobě samému. Na schopnost flexibility, intuice a rozpoznání toho, co je dobré a co dobré není. Koncert Ensemble Opera Diversa byl více než dobrý. Na Pärtovo odosobnění v pokoře a Emmertovo extatické hudební vyznání víry v takto dokonalém provedení nelze zapomenout.

Sdílet článek: