Ensemble Moravia – Hindemith, Berg, Schumann, Brahms

Ensemble Moravia: Igor Františák – klarinet, Eliška Novotná-Gazdová – klavír. Produkce: Igor Františák. Text: Č, A. Nahráno: 10/2006, koncertní sál Domu kultury Vítkovice, Ostrava. Vydáno: 2007. TT: 52:07. DDD. 1 CD PRO Records 102.

Projekty, v nichž figuruje jméno vynikajícího ostravského klarinetisty Igora Františáka , se vždy vyznačují zajímavou dramaturgií. Nejinak je tomu i na tomto CD, jež nabízí posluchačům reprezentativní výběr skladeb pro klarinet a klavír čtyř významných německých a rakouských autorů 19. a 20. století. Uměleckou partnerkou je tu Igoru Františákovi ostravská pianistka Eliška Novotná . Nutno dodat, že se nejedná o debutové CD – oba umělci pořídili před sedmi lety výborný snímek klarinetové Sonatiny B. Martinů pro label Slovart Records. Už tehdy bylo zjevné, že tu došlo k mimořádně šťastné konstelaci interpretů, a jejich nové společné CD tuto skutečnost plně potvrzuje. Z Hindemithovy Sonáty pro klarinet a klavír doslova dýchá pohoda, hudba plyne průzračně a vzdušně, se zvláštním lehkým nádechem melancholie. Ve Čtyřech kusech op. 5 Albana Berga provádějí oba interpreti zvuková kouzla téměř neuvěřitelná: barvy obou nástrojů do sebe vplývají tak neznatelně a rafinovaně, až máme mnohdy dojem, že hraje nástroj jediný. Tak sugestivní provedení těchto Bergových „pianissimových drobností“ lze slyšet vskutku jen výjimečně. Dokonalou souhru a společné barevné cítění oceníme i v překrásně „vyzpívaných“ či ještě spíše „vyprávěných“ Fantasiestücke op. 73 Roberta Schumanna. Klarinet se tu svou barvou nezřídka blíží lidskému hlasu, klavír je ve své dikci nezaměnitelně schumannovský. Nahrávka vrcholí Brahmsovou Sonátou f moll op. 120/1 , jedním z posledních děl skladatelových. Sonáta klade na oba interprety nebývale vysoké nároky technické i výrazové. Igor Františák a Eliška Novotná jsou ovšem skvěle technicky vybaveni, takže při poslechu působí dojmem, že se technickými problémy vůbec nemusejí zabývat. Pokud jsem už v Schumannových Fantasiestücke měl dojem, že se klarinet blížil barvou i výrazem lidskému hlasu, pak v této skladbě získává podobné vlastnosti i klavír. Brahmsova Sonáta vyznívá jako důvěrný dialog dvou přátel, procházejících se parkem za slunného podzimního dne. Průsvitný mlžný opar, do něhož je Brahmsova hudba zahalena, má nesčetné jemné barevné odstíny, jež bychom čekali spíše od Debussyho než od „potemnělého“ Brahmse. A volná věta, v níž vnímáme jen klidné a tiché plynutí času, patří k tomu nejkrásnějšímu, co lze na této nahrávce slyšet.

Body: 5 z 6

Sdílet článek: