neděle, 25. listopad 2007

Enrico Rava Quintet - The Words and Days

Napsal(a) 

Enrico Rava Quintet - The Words and Days Enrico Rava Quintet - The Words and Days

Enrico Rava - trubka, Gianluca Petrella - trombon, Andrea Pozza - piano, Rosario Bonaccorso - basa, Roberto Gatto - bicí. Nahráno: 12/2005, Udine. Vydáno: 2007. TT: 72:54. 1 CD ECM 1982 (distribuce 2 HP Production).

Italský trumpetista Enrico Rava, ročník 1943, je jedním z nejnezaměnitelnějších současných jazzmenů Evropy. Jeho způsob hry poznáte po několika minutách: útržkovité, téměř staccatovité, nebo naopak legatově plynulé tóny, které nebudí dojem chorusové improvizace, sledující akordické schéma, ale spíše postupné motivické práce, skládané do zádumčivé stavebnice, které se čas od času rozletí do prudkých vyjeknutí do vyššího, téměř úzkostně rozzlobeného rejstříku. Je to soudobý jazz s převahou pomalých temp, zdůrazněním kompoziční sazby a s beatem spíše cítěným, než zpřítomňovaným pravidelnou rytmikou, ale současně s velkou dávkou hravosti, která jej přibližuje posluchačům.

Album s deseti originály členů souboru a dvěma převzatými tituly připomíná tuto posluchačsky přijatelnou hravost více než předcházející Ravovy nahrávky. Je to i díky jeho partnerům. Trombón se ve společnosti Ravovy trubky drží spíše v ústraní, ale v Ravově skladbě Secrets nabídne osobité vlastní sólo, zatímco jinde se s trubkou pouští do téměř nebo zcela nedoprovázených dialogů, které přinášejí výrazné melodické kontury. Piano nabízí ve střízlivých sólech svou verzi kompoziční práce, podobně jako kontrabas, a bicí se v souladu s pravidly hudby tohoto druhu drží celkem v pozadí.

Do jediného, celkem tradičně frázovaného sóla se rozjedou jen v Ravově připomínce swingových Bob Cats Boba Crosbyho, bratra slavného Binga. Ale po jejich sóle vyznívá závěr v pomalejším tempu jako sentimentální povzdech: "Ach ano, ale už je to tak dávno."

The Words and Days přináší čtyři Ravovy připomínky jazzové historie: davisovské Tutu , ellingtonské Echoes of Duke (v němž trombonista Gianluca Petrella zní jako osobitá kombinace Tricky Sam Nantona s freejazzovým Roswellem Ruddem), Don Cherryho Art Decco , kde je duet trubky a trombónu přetvořen do zvláště posluchačsky vstřícné podoby, a už zmíněnou Bob the Cat . Inspirační zdroj tu není nikterak zastírán, ale Ravovo přetvoření je vždycky osobitější, než tomu bývá na obvyklých holdech současných jazzmenů tradici.

V perspektivě současného jazzu, který usiluje o spojení dnešního výrazu s kontextem jazzové historie, mi toto Ravovo album připadá jako jedno z nejúspěšnějších řešení. A i jeho partneři, zejména Petrella a Pozza, se kvalifikují do kategorie jmen, která je dobré sledovat.

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.