pátek, 28. březen 2003

Empire Brass Quintet: The Glory of Gabrieli (Gabrieli, Gervaise, Scheidt, Diaz, Cavaccio, Tallis, Byrd.) - Gabrieli, Gervaise, Scheidt, Diaz

Napsal(a) 

Když Giovanni Gabrieli vydal v roce 1615 u benátského tiskaře Bartholomea Magniho svou slavnou sbírku Canzoni et Sonate, způsobil rozruch už jen kvantitou tohoto díla, neboť sbírka čítá 21 čísel, od tří- po dvaadvacetihlasé nástrojové seskupení, zahrnující celou škálu smyčcových i dechových nástrojů. Konkrétním instrumentálním obsazením však už jen přispěl k dobovému cítění hudby, ve kterém právě nástrojové produkce získaly estetické a technické základy ke vzniku stabilizovaných seskupení - orchestrů. Před Gabrielim se stejnou myšlenkou zabývali mimo jiné Chr. Demantius, J. H. Schein, S. Scheidt, za pozornost zvláště stojí Canzon Trigesimaterza od Tiburtia Massaina z roku 1608, pro 8 pozounů a varhany. Vznikl tak obrovský repertoár, který pro současného instrumentalistu představuje nevyčerpatelný pramen k nejrůznější koncertní a nahrávací prezentaci. Ani americký žesťový soubor Empire Brass Quintet (jejž tvoří vynikající hráči z Bostonského symfonického orchestru, a který se pro účely CD rozrostl o další žesťové celebrity), se při svém repertoárovém hledání nemohl s Gabrieliho skladbami minout. Přistoupil k nim ryze americky. Vynikající ovládání nástrojů, ladění, tónová kultura, to vše podporováno režijní technikou tvoří základ k vysokému prvnímu dojmu. Při bedlivějším zaposlouchání se však začnou objevovat nedostatky, které posléze odsunou vše dokonalé do druhé, méně podstatné roviny. S výjimkou anonymního Gloria (č. 5) a několika málo dalších titulů, které jako by do zvukové koncepce CD nepatřily, se jedná o univerzální hráčský projev, kterým je možné solidně obsáhnout všechny komerční žánry, od muzikálu po dechovku. Zvláště markantně tento syndrom vyvstává v polyfonních skladbách, když střední hlasy nedodrží tónovou délku v zápisu (nebo když dokonce frázují rozdílně) a rychlé pasáže v trubkách pak probíhají bez harmonického podkladu. Vzniká tak dojem, že každý hraje jen "za sebe". To se nejvíce projevuje v tubě, která na mnoha místech až příliš hrubě porušuje zvukovou vyrovnanost. Hudební zápis je samozřejmě možné interpretovat jakkoliv. Interpret by však měl mít na paměti, čím je zvolená předloha jedinečná a tuto jedinečnost zvýraznit. Technická dokonalost je k tomu pochopitelně základem.

Vydavatel: Telarc / Classic

Stopáž: 58:39

Nahráli: Rolf Smedvig (dir.), Marc Reese, Gregory Miller, Mark Hetzler, Kenneth Amis a další

Body: 3 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.