středa, 5. říjen 2005

Emilio de' Cavalieri - Rappresentatione di Anima et di Corpo

Napsal(a) 

Emilio de' Cavalieri: Rappresentatione di Anima et di Corpo Emilio de' Cavalieri: Rappresentatione di Anima et di Corpo
Marco Beasley, Johannette Zomer, Jan van Elsacker, Stephan MacLeod, L'arpeggiata, Christina Pluhar . Text: F, A. Nahráno: 8/2004, Studio Flagey, Brusel. Vydáno: 2004. TT: 81:52. DDD. 2 CD Alpha 065 (distribuce Classic).

Chudák Emilio de' Cavalieri (1550-1602) před čtyřmi stoletími nevěděl, kolik potíží nadělá gramofonovým firmám, které budou chtít vydat jeho nejznámější dílo Rappresentatione di Anima et di Corpo. První problém je délka, při největší vůli se na jedno CD nevtěsná 82 minut. Dříve by si s tím dirigenti nedělali žádnou hlavu a sem tam by pár minut škrtli v partituře. Jenže dnes, v době autentické interpretace, by to byl těžký hřích, a to si žádný dirigent-specialista nedovolí. Problém číslo dvě je, kam toto dílo římského rodáka zařadit. Rappresentatione je a není jedna z prvních oper, alegorické oratorium či duchovní drama. Třetí potíž je, kam zařadit jeho jméno v abecedním pořádku, pod C (Cavalieri), nebo pod D (de' Cavalieri)? Kdybych byl prodavačem cédéček, tak byl dal toto úhledné album asi mezi opery a měl bych pro to důležité argumenty.

De' Cavalieri patří společně s Perim a Caccinim mezi první operní skladatele. Rappresentatione byla poprvé provedena v roce 1600 v Římě v kostele svatého Filippa Neri. Během představení se nejen zpívalo a hrálo, ale i tancovalo podle určitých režijních pokynů samotného skladatele. V předmluvě Cavalieri uvádí, že skladba může být hrána v divadle nebo sále do 1000 míst a herci mají být "s vkusem a rozdílně oblečeni". Orchestr má být umístěn za jevištěm a podle místních možností. Cavalieri dává i přesné údaje o instrumentaci, basu a vokálních ozdobách. Libreto Agostina Manniho je didaktické a samozřejmě moralizující ve smyslu kontrareformace. Cavalieri navrhuje mezi třemi dějstvými hrát "intermedia", což Pluhar také udělala (Susato, Vierdanck, van Wichel a Merula).

Všichni protagonistě jsou skvělí. Nejznámější je určitě Marco Beasley (Tělo), ale Holanďanka Johannette Zomer (Duše) si s ním v ničem nezadá. I menší role jsou dobře obsazeny a zvláštní zmínku si zaslouží orchestr L'arpeggiata , kde cinky přímo excelují. Christina Pluhar nejen s přehledem řídí, ale i hraje na theorbu a barokní harfu.

První provedení od roku 1600 byla pravděpodobně v roce 1949 v Cambridge, v roce 1971 byla opera provedena na Holland Festivalu a Pluhar představila ve scénickém provedení Rappresentatione toto léto na Flanderském festivalu v Bruggách. V tuto chvíli existují tři kompletní nahrávky, většinou staré, tato je bezesporu nejlepší.

Vydavatel: Alpha 065/distribuce Classic

Stopáž: 81:52

Nahráli: Marco Beasley, Johannette Zomer, Jan van Elsacker, Stephan MacLeod, L'arpeggiata, Christina Pluhar

Body: 5 z 6

Mirek Černý

1943, v temné noci: narozen v Praze a díky příjmení ihned vázán k hudbě (Carl Czerny). 1943-1970: zářný život v komunismu. Jídla bylo dost, demokracie, svobody, toaletního papíru, atd. mnohem méně. 1957-1970: Studie, nejdříve zeměměřič, potom hudební studie, člen profesionálního souboru Pražští madrigalisté, noty vyhrály s velkým náskokem nad metry. 1970-dodnes: ještě více svobody ztraceno svatbou s bruselskou Belgičankou Agnes (1970: dvě svatby v Praze a belgickém Dilbeeku, 2017: stále platné). Vlastník dvou státních příslušností, dvou pasů a dvou (odrostlých) synů. 1970: zabaleny stovky LP-ček s vážnou hudbou a odjezd VW-broukem 902 km směrem na západ. 1970-1984: nejdříve člen rozhlasového sboru, později redaktor Radia 3 (stanice vážné hudby státního rozhlasu). Mezitím studium holandštiny se sotva průměrnými výsledky. Od 1973: bytem v Dilbeeku (u Bruselu). Člen české menšiny v Dilbeeku, která má dohromady jednoho člena (mě samotného). 1983-dodnes: Free-lance novinář deníků De Standaard a Het Nieuwsblad, přivýdělky: úředník min. kultury, regionální ředitel zaměstnavatelské organizace a člen hudebních porot v Belgii a v zahraničí, ministerských komisí, poradních rad, předseda organizace Vlámských novinářů v Antverpách, atd. Současné aktivity: Free-lance novinář deníku Het Nieuwsblad (od 1982) a časopisů De Bond (1982), Tertio (2007), Randkrant (2015) a s hrdostí české Harmonie (1994). Přes dlouhodobou spolupráci se mnou zatím žádné z těchto medií nezkrachovalo.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.