středa, 10. prosinec 2008

Emil Gilels - Recital

Napsal(a) 

Emil Gilels - Recital Emil Gilels - Recital

Emil Gilels - klavír. Režie: Hugo Käch. Text: A, N, F. Nahráno: live, 10. - 13. 8. 1971, Stiftskirche, Ossiach. Vydáno: 2007. TT: 92:00. Obraz. formát: NTSC Colour 4:3. Zvuk. formát: PCM STEREO DTS 5.1. 1 DVD Deutsche Grammophon 073 4265 (Universal Music).

Německá firma Deutsche Grammophon přináší nahrávku legendárního ruského pianisty Emila Gilelse , která byla pořízena v roce 1971 na rakouském hudebním festivalu Carinthian Sommer v korutanském Ossiachu. Tehdy 54-letý Gilels vystoupil s recitálem sestaveným z poměrně náročného programu, na němž stála vedle sebe díla W. A. Mozarta a L. van Beethovena a dále dvě drobnější skladby raných romantiků R. Schumanna a F. Mendelssohna.

Mozartovu Klavírní sonátu a moll KV?310 zahrál Gilels v ossiašském kolegiátním kostele na nástroj značky Steinway & Sons velmi jemně, zároveň však s velikým přehledem a bez sebemenšího rytmického "vykolejení". Rytmické plynutí Gilels v choulostivějších úsecích vtipně hlídal tím, že soustředil pozornost na jednotlivé doby a také se o ně více opíral. Jeho Mozart si tak udržel řád a přitom mu zůstala rokoková křehkost a zvuková subtilnost. Stejně tak se dělo i u Mozartových Variací KV 398 na Paisiellovo téma (Salve tu, Domine). Obdivuhodně pojal Gilels také Fantazii d moll KV?397 , která povětšinou svádí k romantizujícímu rozvolňování. Gilels ovšem vložil do díla tvrdošíjně a nezlomně svůj klid, uvážlivost a pokoru a koncentroval se raději na práci s kontrapunktem.

Gilelsův Beethoven působí zprvu podobně jako jeho Mozart. Přesto se však hned v průběhu první věty Waldstein-sonáty C dur op. 53 Gilels mění v klavíristu s patřičnou razancí a pevností prstů a jeho minuciézní Mozart hraný pečlivě "při klávesách" je nahrazen beethovenovskou suverenitou a velkorysostí. Zvláště krásná je poslední věta, v níž posluchači mohou ocenit jak Gilelsův úhoz se sametovým tónem, tak jeho brilantní technickou vybavenost a jistotu. V rychlých pasážích sice zůstane občas nějaká nota zastřena, ale o to více působí Gilelsův projev lidsky a příjemně. Největší obdiv vyvolá nejspíš Gilelsovo pojetí Beethovenovy Sonáty A dur op.?101 , která sama o sobě představuje natolik náročné dílo na pochopení, že tím více musíme ocenit Gilelsovu interpretaci a jeho "filozofický výklad". Gilels pojal tuto čtyřvětou sonátu jako celek, což mu umožnilo, že jednotlivé věty sonáty neztrácejí společný tah a kontinuitu. Opět i zde Gilels krásně pracuje se zvukovými možnostmi nástroje, z něhož vyluzuje zvuky podobné cinkání zvon-ků stejně jako monumentálního orchestru.

V Schumannově Nočním kusu F dur op. 23,4 oceníme Gilelsovu schopnost legatové hry malíčkem pravé ruky, který tu vede melodickou linku. V Mendelssohnově Písni beze slov (Spinning Song) C dur op. 67,4 zase Gilelsovu výbornou perlivou pasážovou techniku.

Celá nahrávka budí bezvadný dojem a navíc nabízí jednu z mála příležitostí slavného ruského klavíristu nejenom slyšet, ale také i vidět. Snad jediné, co bych trochu vyčetla kameramanovi, je ta skutečnost, že vedle velmi pohotově zabíraných rukou, výrazu obličeje a pohybů těla od trupu nahoru (někdy je těch pohybů možná až trochu příliš) opomněl s kamerou zamířit také na nohy klavíristy, podle nichž by diváci a posluchači mohli zjistit, jak dalece Emil Gilels používal při hře pravý a levý pedál. Jinak ale vřele doporučuji tuto nahrávku ke koupi, rozhodně totiž stojí za to.

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.