středa, 18. únor 2009

Emil Gilels, Leonid Kogan, Mstislav Rostropovič - Piano Trios - Piano Quartet

Napsal(a) 

Emil Gilels, Leonid Kogan, Mstislav Rostropovič - Piano Trios - Piano Quartet Emil Gilels, Leonid Kogan, Mstislav Rostropovič - Piano Trios - Piano Quartet

(Haydn, Beethoven, Schumann, Fauré)

Emil Gilels – klavír, Leonid Kogan – housle, Mstislav Rostropovič – violoncello. Produkce: David Butchart. Text: A, N, F. Nahráno: 1950 – 1958, Moskva. Vydáno: 2008. TT: 73:43, 77:22. ADD. 2 CD Deutsche Grammophon 477 7476 (Universal Music).

V roce 1945, kdy hvězdné klavírní trio Gilels – Kogan – Rostropovič debutovalo, bylo Emilu Gilelsovi devětadvacet let, Leonidu Koganovi jedenadvacet a Mstislavu Rostropovičovi pouhých osmnáct. Přestože všichni tři byli především vynikající sólisté, komorní hra je zaujala natolik, že pořídili v letech 1950 – 1958 v Moskvě studiové nahrávky řady klavírních trií. Výběr z těchto nahrávek nabízí nyní na svém novém dvojalbu Deutsche Grammophon. V Haydnových Klavírních triích g moll Hob. XV:19D dur Hob. XV:16 patří hlavní slovo klavíru, takže máme možnost obdivovat v nich především umění Emila Gilelse – a to jak jeho jedinečnou prstovou techniku (brilantní úvod 1. věty Tria D dur ), tak jeho překrásný tón (neuvěřitelné zvonkové pianissimo v závěru finální věty Tria g moll ) i sympatickou jistotu jeho projevu. Přestože housle a violoncello hrají v těchto skladbách spíše „doprovodnou“ roli, nemenší ocenění si zaslouží naprosto dokonalá souhra všech tří nástrojů i neomylný cit hráčů pro zvukové proporce. Obě nahrávky vznikly na počátku padesátých let, stejně jako nahrávka raného, v haydnovském duchu komponovaného Klavírního tria Es dur WoO 38 Ludwiga van Beethovena. Z roku 1956 je pak skvělý záznam slavného Beethovenova Klavírního tria B dur op. 97 , zvaného „Arcivévodské“. Umělci pojali toto dílo velmi lyricky, vzdušně a barevně a všechny tři nástroje doslova okouzlují překrásnými kantilénami. Stejně tak ovšem bere dech kupříkladu i „nekantilénová“ jiskřivá pasáž s pizzicaty ve smyčcích a s trylky v klavíru před nástupem reprízy v 1. větě. Na dvou nejmladších nahrávkách, pořízených v roce 1958, uslyšíme Schumannovo Klavírní trio č. 1 d moll op. 63 a Faurého Klavírní kvartet č. 1 c moll op. 15 , k jehož interpretaci byl přizván violista Rudolf Baršaj . Provedení obou skladeb je romanticky rozevláté, barvité, plné vypjatých náladových kontrastů, u Faurého navíc zaujmou jemné, téměř „impresionistické“ odstíny. Přestože umělci hrají Schumanna i Faurého velmi působivě, přiznávám, že dávám v tomto případě přednost Haydnovi a Beethovenovi. Jsou to nahrávky tak křišťálově čisté a natolik klasicky dokonalé, že si zaslouží být označeny jako „nadčasové“.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.