Maria Farantouri – zpěv, Vangelis Christopoulos – hoboj, Socratis Sinopoulos – cařihradská lyra, Maria Bildea – harfa, Konstatinos Raptis – akordeon, bayan, Sergiu Nastasa – housle, Renato Ripo – violoncello, Stella Gadedi – flétna, Nikos Guinos – klarinet, Socratis Anthis – trubka, Spyros Kazianis – fagot, Vangelis Skouras – lesní roh, Aristotelis Dimitriadis – mandolína, Eleni Karaindrou – klavír, Christos Tsiamoulis – ney, Panos Dimitrakopoulos – kanonaki, Andreas Katsiyiannis – santur, Andreas Papas – bendir, daouli, sbor Hellenic Radio/Television, Antonis Kontogeorgiou – sbormistr, Camerata Orchestra, Alexandros Myrat – dirigent, Manfred Eicher – umělecký ředitel. Produkce: Manfred Eicher. Text: A. Nahráno: live, 27. 3. 2005, Megaron, Athény. Vydáno: 2006. TT: 49:37, 43:49. DDD. 2 CD ECM New Series 1952/53.
Elegy of the Uprooting (Žalozpěv o vykořenění) je název dvojdisku živého provedení děl řecké skladatelky Eleni Karaindrou. Nahrávky se zúčastnilo přes 110 umělců – orchestr, sbor, soubor tradičních hudebních nástrojů, sólisté, za klavírem sama autorka a především nezaměnitelná zpěvačka Maria Farantouri. Koncert byl pořízen v Athénách a byl retrospektivou víc jak třicetileté tvorby Eleni Karaindrou pro film a divadlo.
V úryvcích z dvanácti filmů a divadelních představení sestavila skladatelka společně s Manfredem Eicherem hodinu a půl hudby, jejímž ústředním motivem je vykořenění, exil (ten je v průběhu dějin řeckého národa přítomen několikrát) a jeho vypořádání se s ním. O jednotě a síle umělecké výpovědi skladatelčina díla svědčí fakt, že jakkoliv se jedná o výběr z třicetiletého tvůrčího vývoje, kompozice jsou vcelku jednotné a dobře spolu stylově souzní a vzájemně komunikují, aniž by se témata v průběhu let opakovala a přepilovávala na další dané filmové nebo divadelní téma. (Jak tomu v mnoha případech je.)
Eleni Karaindrou se narodila v horské vesnici Teichio ve středním Řecku roku 1939. Klavír a hudební teorii studovala na konzervatoři v Athénách, historii a archeologii na athénské univerzitě, etnomuzikologii a instrumentaci na Sorbonně a Schole Cantorum v Paříži. V kompozici je autodidakt. Orientuje se převážně na film, divadlo a televizi. Její filmová hudba obdržela mnoho evropských cen a také byla nominována na Oscara.
Filmová a divadelní imaginace Eleni Karaindrou je bezbřehá. V její hudbě najdeme smutek, melancholii, bolest, krásu, stesk, touhu, zadumanost i tíseň. V emocích je lyrická, romantická, čistá a opravdová. Její hudba stojí mimo čas a je nadmíru obrazná. Jak to v antických tragédiích bývá, skrze bolest pociťujeme očištění. To je případ hudby Eleni Karaindrou. V tom je vpravdě řecká. Je málo takto komponujících skladatelů filmové hudby. Hudba není popisná, ale vciťuje se do atmosféry a sdělení filmového díla. Může stát sama za sebe. Je zvláštní, křehká, velmi citová a pojí v sobě prvky od nejstarší hudby až po současnou, včetně folklórních ohlasů, které ji dělají specifickou (určitě pod vlivem autorčina mimořádného vzdělání).
Mnozí z hudebníků, včetně obou orchestrů, spolupracují se skladatelkou víc jak dvacet let, což je znát na vynikajícím, bezchybném provedení. Orchestr je tak jednotný v souhře a ve výrazu, jako by se jednalo o jednoho člověka. Teskná sóla klavíru, hoboje, lesního rohu, violoncella, cařihradské lyry, kanonaki chytají za srdce. Orchestr hraje výborně a s citem. Živá nahrávka bez chybičky, krásně, jemně nazvučená do všech detailů. Zejména bych ráda vyzdvihla mimořádný projev zpěvačky. Maria Farantouri představovala v Řecku v době vojenské junty hlas naděje a odporu. S Eleni Karaindrou se zná od dob studií v šedesátých letech v Athénách a krátce spolu hrály i ve folklórní skupině. Z jejího hlasu běhá mráz po zádech. Jedinečný, charismatický. Zvláštní, skoro mužsky zabarvený, emocionálně silný a hluboký.
Možná proto, že se jedná již o sedmý disk Eleni Karaindrou u ECM, nejsou v bookletu uvedeny jakékoliv informace o skladatelce a interpretech. Rovněž chybí texty jednotlivých písní a jejich překlad. Text je omezen na stručné skladatelčino průvodní slovo. Což je škoda.
Nahrávka vybízí všechny vykořeněné k nalezení sebe sama a v neposlední řadě i filmové ignoranty (ke kterým patřím) k doplnění znalostí z řecké kinematografie.
Lenka Kiliç
Body: 4 z 6