neděle, 10. říjen 2004

Eivind Aarset: Connected

Napsal(a) 

booklet booklet
Jazzlandovská nu-jazzová líheň přinesla další ovoce. Ani ne tak letně taneční, jako spíše podzimně zádumčivé. Connected z dílny norského kytaristy Eivinda Aarseta je albem melancholických nálad a splínů z podzimního deště, nebo ve vhodnějším kontextu: mrazu norských fjordů.

Dveře na evropskou jazzovou scénu Aarsetovi otevřela spolupráce s postdavisovskými projekty trumpetisty N. P. Molvaera (Khmer, Solid Ether, NP3). Molvaer pro změnu přispíval na sólové nahrávky svého sidemana (Electronique Noire, Light Extracts). Trubku tentokrát u Aarseta neuslyšíme (i když kytaristovy efekty někdy atmosférickou molvaerovštinu skutečně připomínají), rytmický základ ansámblu Electronique Noire zůstává stejný (Wetle Holte - d, prog; Marius Reksjł - ac/el. b). Stejně tak nepřijdeme o basklarinetové vstupy Hanse Ulrika. K tomu je přizváno několik hostí, víceméně "programátorů" z prostředí norské elektronické scény (Pellicer, DJ Strangefruit , z mladších Jan Bang).

Ne přímo změnu směru, ale určité oživení (že by zlidštění té chladné elektroniky?) představuje další nové jméno - Dhafer Youssef . Od doby, kdy se velká skandinávská trojka (Molvaer, Wesseltoft, Aarset) objevila na posledním, velmi povedeném albu tohoto tuniského zpěváka a hráče na loutnu oud (Digital prophecy, Enja, 2003 ), je Youssef hostem již druhého disku z produkce Jazzlandu (tím prvním je aktuální Wesseltoftův Film Ing ). Worldjazzová příchuť je tu ale pouze výjimkou (Aarsetova skladba Nagabo Tomora ).

Aarset je vzdálen jásavému podupávání některých nu-jazzových projektů. Jednoduchost mu není vlastní, kráčí vlastní cestou - ať už směrem elektronických miniatur (Family Pictures 1 a 2 ), nebo návratem k tradičnějším jazzovým a bluesovým formám. Po minimalistickém intru Family Pictures následuje akustické, drum'n'bassové téma Electro Magnetic in E , rytmickou složkou ne nepodobné raným Truffazovým albům, tedy až na ten mystický basklarinet a občasné kytaristovo syrové zakvílení. Rychlejší Connectic zase připomíná pochmurnou atmosféru filmových honiček v detektivkách sedmdesátých let. Najde se tu i prostor pro unylou baladu Feverish s hlavním slovem pro teskný Ulrikův tenor, jen tu a tam ji špiní rozličné Aarsetovy ruchy a smyčky. Akustický groove a bohatě vykreslené perkuse/programování písňové Silk Worm jako by připomínaly zvuk Wesseltoftovy "Koncepce", který se ale opět prolíná s onou Aarsetovou melancholií, jež je asi průvodním znakem alba. Disk, který se při prvním poslechu zdál trochu jednotvárný, postupně nabývá rozličných barev a odstínů - viz už zmiňovaný exkurs do world fusion (Nagabo Tomora ), nenucené sedmiminutové, jakoby westernovské blues (Blue in E ), a pak třeba technoidní Aarsetovo duo s programátorem Raymondem C. Pellicerem (Transmission ).

Těžko říct, do jaké škatulky by se Aarsetův unikátní způsob hraní dal zařadit. Možná to ani není nutné. Jeden německý časopis tento definiční rébus řešil nálepkou "Ambient Trip-Rock". Kromě klasických vzorů typu Jimi Hendrix nebo Terje Rypdal je Aarset v mnohém ovlivněn hráči na klávesové nástroje. Sám přiznává, že miluje zvuky, které jsou také integrální částí jeho projevu. S tím se pojí i množství použitých kytarových efektů. Connected je lyrické album, které se neposlouchá snadno. Ovšem po proniknutí do všech těch efektů se vám Aarset odmění skutečným dobrodružstvím z objevování zvuku, neotřelým přednesem a technikou. Hned tak se neoposlouchá. Jsem trochu zatížený na trubku, takže mi tu Molvaer z předchozích desek poněkud chyběl. Ale pozor, Aarset se svým norským souputníkem má dát na podzim znovu dohromady, takže se máme na co těšit. Potěšitelné je i to, kolik rozličných individualit se daří panu Wesseltoftovi pod křídla svého Jazzlandu ukrýt.

Vydavatel: Jazzlandrec / Universal Music

Stopáž: 59:07

Nahráli: Eivind Aarset - kytara, programování, electronika, Wetle Holte - bicí, prog., Marius Reksjł - ac/el. basa, Hans Ulrik - basklarinet, Jan Bang - sampler, Dhafer Youssef - vokál, oud, PĹl "Strangefruit" Nyhus - gramofony, Rune Arnesen - perkuse, Anders Engen - bicí, perkuse, Raymond C. Pellicer - bicí automat, prog.

Body: 4 z 6

Petr Vidomus

V Harmonii zakotvil na podzim 2004, kdy si jej na základě reportáže z francouzského jazzového festivalu vybrala jako svou náhradu Petra Konrádová (Petro, díky!). Stal se editorem jazzové rubriky časopisu, což znamená, že pro vás vybírá ta nejzásadnější témata, která hýbou světem tohoto žánru, dohlíží na kvalitu článků a v neposlední řadě sám píše. Do jeho textů se může promítat láska k sociologii, Francii a jazzrocku 70. let. Mimo to má rád dobré víno, cestování a fotografii. Můžete jej znát také coby hlas stanice ČRo Jazz.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.