středa, 19. červenec 2006

Edward Grieg: Peer Gynt

Napsal(a) 

Edward Grieg: Peer Gynt Edward Grieg: Peer Gynt

Peter Matei - baryton, Camilla Tilling - soprán, Charlotte Hellekant - mezzosoprán, Ellerhein Girls' Choir, Tiia-Ester Loitme - sbormistr, Estonian National Male Choir, Ants Soots - sbormistr, Estonian National Symphony Orchestra, Paavo Järvi. Produkce: Alain Lanceron. Text: A. Nahráno: 9/2004, Estonia Concert Hall, Tallinn. Vydáno: 2005. TT: 60:14. DDD. 1 CD Virgin Classics 7243 5 45739 2 7 (EMI).

Norský dramatik Henrik Ibsen koncipoval svého Peera Gynta nejprve jako dramatickou báseň. Když jej roku 1874 upravoval pro uvedení v divadle, požádal o spolupráci svého krajana Edwarda Griega, aby jej obdařil hudbou. Bohatě vypravená premiéra roku 1876 slavila triumfální úspěch z velké části právě díky skvělé Griegově hudbě. O několik let později sestavil skladatel z rozsáhlé scénické hudby dvě orchestrální suity, které patří k jeho nejhranějším skladbám. Původní divadelní verze se sólisty, sborem a melodramy je již známa mnohem méně. Grieg pro orchestrální suity vybral jen rozsáhlejší a hudebně samostatná čísla, jejichž pořadí pozměnil oproti originálu s ohledem na celkovou stavbu suit. V originální verzi však můžeme sledovat známou hudbu ve zcela odlišném kontextu, Grieg často pracuje s hlavním tematickým materiálem leitmotivicky v rámci celého díla. Velmi citlivě vyměřil roli hudby v Ibsenově dějově široce rozvrženém filozofickém dramatu a soustředil se především na pasáže hudebně ilustrativní, náladotvorné a samozřejmě písně a čísla taneční, která jsou mnohdy zároveň výstižnou charakteristikou jednajících postav. V myšlenkově nejzávažnějších místech hry, kde by výraznější hudba spíše rušila, jen velmi decentně podmalovává mluvené slovo. Tyto melodramy jsou divadelně velmi účinné, ale svým jednoduchým a útržkovitým zhudebněním nepůsobí soběstačně z čistě hudebního hlediska. To je zásadní problém při provedení kompletní scénické hudby mimo divadlo. Největší předností originální verze je účast sólistů a sboru; Solvejžina píseň je skutečně píseň a v orchestrálním přepracování mnoho ztrácí, stejně tak jako Arabský tanec s ženským sborem a mezzosopránovým sólem. Rovněž největší Griegův "hit", V jeskyni krále hor , je v originále nesrovnatelně efektnější; "orffovsky" traktovaný sbor rozběsněných trollů svým nástupem na dynamickém vrcholu dodá této části přímo zdrcující sílu.

Estonský dirigent Paavo Järvi ve své nahrávce volil rozumný kompromis a ze scénické hudby vybral pouze části bez mluveného slova. Přesto si myslím, že v případě nahrávky by bylo lépe provést scénickou hudbu kompletně, neboť i hudebně méně samostatná čísla logicky dotvářejí hudebně dramatický celek. Nahrávka je po všech stránkách vynikající, svěží zvuk a živý projev orchestru zaujmou hned od prvních taktů předehry, norskou lidovou hudbou a orientem inspirovaná taneční čísla jsou zahrána zdravě rustikálně. Je škoda, že tato výborná nahrávka není lépe textově vybavená, booklet tvoří pouze dvojlist bez zpěvních textů a informací o díle a skladateli.

Vydavatel: Virgin Classics/EMI

Stopáž: 60:14

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.