čtvrtek, 27. leden 2005

Edward Elgar, Ralph Vaughan Williams: Koncert pro housle a orchestr h moll op. 61, The Lark Ascending

Napsal(a) 

booklet booklet
Hilary Hahn - housle, London Symphony Orchestra, Colin Davis. Produkce: M. T: Engstroem. Text: A, F, N. Nahráno: 10/2003 Abbey Road Studios (Elgar), 12/2003, Studio One (Williams), Londýn. Vydáno: 2004. TT: 66:04. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 00289 474 5042 (Universal Music). Jestliže je Elgarův Houslový koncert v tomto podání objevem, nezůstává za ním co do překvapivosti i co do dokonalosti interpretace ani čtvrthodinová jednovětá romance, kterou Ralph Vaughan Williams nazval The Lark Ascending , tedy něco jako Vzlétající skřivan . Není to obyčejná a pouhá zvukomalba, na to už je doba vzniku - 1. světová válka - příliš pokročilá. Jde spíše o lyrickou fantazii využívající pro mimohudební asociace i pro ryze hudební zážitek některé danosti a typický charakter houslové techniky a výrazu. Hilary Hahn vstupuje do skladby nádherným, tenoučkým a rozechvělým tónem. Je to v jejím podání nekonečný zpěv. Typicky měkký zvuk instrumentace tohoto skladatele (s často sordinovanými smyčci, dřevy a hornami) je podpořen velmi nízkou dynamikou. Orchestrální doprovod je zde úžasný. Z těchto pianissim vyrůstá melancholicky zasněné houslové sólo, něžně a do ztracena trylkující pták. Pocit z prostoru, básnivost námětu a představivost utáhne na tomto snímku mladá sólistka s naprostou samozřejmostí a zralostí. V závěru už znějí jen a jen samotné housle. Těžko hledat "angličtější" hudbu, než je ta, kterou psal Vaughan Williams. Motivicky i náladou...

Houslový koncert Edwarda Elgara, z přelomu prvního a druhého desetiletí 20. století, je přece jen dílem o něco tradičnějším, především díky subjektivnosti své lyriky a bohatství emocí. Sólistka zde nachází ve všech mnohdy zasněných a převážně přemítavých klidných větách dokonalé vcítění. Neprezentuje se zde jako prázdná hvězda, ale jako umělkyně, která ví, o čem je život a co vše se může odrážet v hudbě. Vedle koncertu Albana Berga je tento v průvodním slově nazván asi nejintimnějším ze všech houslových koncertů. Deska tak skutečně vyznívá. K informacím o skladatelově přítelkyni i k úvahám o "duši houslí", která je zde portrétována, se přidává v bookletu vyznání houslistky stojící na prahu 21. století a ohlížející se o sto let zpět: tohle je hudba z doby, která už není! Básnivě se dále vyznává ze svých pocitů. Nevypadá to jako póza. Dovede to vše vtělit i do hudby, kterou s klidem a pokorou rozeznívá.

Vydavatel: Universal Music

Stopáž: 66:04

Nahráli: Hilary Hahn - housle, London Symphony Orchestra, Colin Davis

Body: 5 z 6

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.