pátek, 1. listopad 2013

Dvořákovo trio - Dvořák: Dumky, Slovanské tance, Smetana: Klavírní trio g moll op. 15

Napsal(a) 

Dvořákovo trio - Dvořák: Dumky, Slovanské tance, Smetana: Klavírní trio g moll op. 15 Dvořákovo trio - Dvořák: Dumky, Slovanské tance, Smetana: Klavírní trio g moll op. 15

Ivo Kahánek – klavír, Jan Fišer – housle, Tomáš Jamník – violoncello. Text: A, N, F, Č. Nahráno: 7/2013, Zvukové studio HAMU, Praha. Vydáno: 2013. TT: 72:51. DDD. 1 CD Supraphon SU 4144-2.

Po poslechu debutu Dvořákova tria (dříve Trio Concertino) u Supraphonu jsem dospěl přesvědčení, že jde o zásadní ediční počin, možná důležitý jak pro tuto firmu, tak pro českou hudbu. Mladý soubor tří výrazných individualit, jemuž bylo letos na jaře schváleno jméno světově nejslavnějšího českého skladatele, zde po téměř desíti letech existence dává hrdě najevo, že je připraven na další etapu své koncertní dráhy, že chce výrazně zasahovat do českého hudebního dění a expandovat do zahraničí. Určitě budou ostrou, nicméně korektní konkurencí všem podobným tuzemským formacím, zvláště pak Guarneri Triu Prague a Smetanovu triu. Je přirozené, že na desce je hudba dvou skladatelů, jejichž klavírní tria se hrají nejčastěji. Referenční nahrávkou Dvořákových bohatě strukturovaných Dumek je nahrávka Guarneri Tria (GT) z roku 2009 (Praga Digitals). Když ji porovnáte s pojetím Dvořákova tria (DT), zaujmou vás už při prvním poslechu rozdíly ve frázování, v základní filozofii vnímání této hudby, v artikulaci, akcentech, tempech, vibratu, homogenitě a v prezentaci melodických linií. Pak si uvědomíte, že DT velmi záleží na přesnosti rytmu, lpění na autografu, na pečlivosti v detailech. GT hraje Dumky velmi zpěvně, velkoryse (například neobyčejně sytý zvuk úvodní věty, 3. věta), což ale nutně vede občas k osobitému pojetí jemných detailů v rytmu a artikulaci. Zmíněná zpěvnost se zvláště projevuje v „pastelových“ barvách houslí Čeňka Pavlíka (5. věta, nádherné téma na G struně), zářivě naléhavém klavíru Ivana Klánského (3. věta, Allegretto scherzando 4. věty, Lento maestoso 6. věty) a bohatýrském projevu violoncella Marka Jerieho (2. věta – Poco adagio, Cadenza, hlavní téma 4. věty, úvod 5. věty)... Silně poetická interpretace DT působí záměrnou neokázalostí zprvu nenápadně („introvertně“?), ale srdce posluchače si získá také. Má zvláštní melancholii, meditativnost (například poslední věta), je dokonalým a rovnoprávným trialogem. Dokonce jsem až z této nahrávky pochopil na několika místech genialitu vedení zdánlivě vedlejšího hlasu. Jako excelentní instrumentalisté se prezentují Ivo KahánekTomáš Jamník . Jan Fišer zraje jako dobré víno, ale přece jen stojí maličko v pozadí, což je škoda. Jestliže Dumky hraje DT přes jemnou melancholii pozitivně, radostně, pak Smetana je pro ně (sofistikované) drama. A tragickým momentům dávají pečlivě dávkovaný pel tragiky (Moderato assai). A opět nepřehánějí tempa, takže například Allegro je pro ně skutečně „ma non agitato“. Zvlášť musím ocenit bravurní výkon pianisty (Finale. Presto). Smetana je skutečně strhující a snímek je rovnocenným „soupeřem“ obou souborů, které jsem zmínil v úvodu. Mezi rozměrné Dumky a Smetanu jsou vklíněny tři Slovanské tance . V tanci e moll ukazuje v náročném partu Jan Fišer, že patří právem mezi mladou českou houslovou elitu. Musím však dodat, že tónově mě více zaujalo podání Pavla Šporcla nebo Bohuslava Matouška. V dalších dvou tancích exceluje Tomáš Jamník. Je dobře, že v tanci A dur , jehož transkripce nebyla skladatelem dokončena, bylo zvoleno dokončení od Jiřího Gemrota. Je lepší nežli verze Jarmila Burghausera. Dvořákovo trio vyslalo do světa pozoruhodný titul. Česká hudební obec bude jistě s napětím čekat, zda budou následovat další nahrávací projekty (komplet Dvořáka, jenž by měl být při názvu souboru povinností, Schubert ad.).

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.