čtvrtek, 11. červenec 2013

Dominique Meyer - Szenenwechsel Wiener Staatsoper

Napsal(a) 

Dominique Meyer - Szenenwechsel Wiener Staatsoper Dominique Meyer - Szenenwechsel Wiener Staatsoper

Nakladatelství Styria Verlag v nakladatelské skupině Styria GmbH & Co KG Wien, Graz, Klagenfurt, 251 stran, ISBN 978–3 – 222–13310–7.

V čele Vídeňské státní opery působí francouzský ředitel Dominique Meyer od sezony 2010/2011 a na základě jeho nové smlouvy uzavřené s rakouskou ministryní Claudií Schmied mu funkční období ve vedení světoznámé scény vyprší 31. srpna 2020. Již před nástupem na svůj post se věnoval Meyer průběžně své obsáhlé biografii, kterou redakčně zpracovala kulturní novinářka Michaela Schlögl. Kniha byla vydána v době zahájení jeho působení v rakouské metropoli. S ohledem na dosud úspěšně probíhající Meyerovo vedení proslulé scény je stále v prodeji pro široký okruh německy mluvících čtenářů. Napříč svou kariérou předkládá Dominique Meyer sugestivní pohled nejen na významná operní divadla ve Francii, Švýcarsku a Rakousku, kde profesně působil, ale přibližuje z vlastních zkušeností i kulturněpolitickou sféru. Dominique Meyer je nejstarším ze čtyř dětí, narodil se 8. srpna 1955 ve francouzském městečku Thann. Dětství strávil převážně ve Francii, krátce kvůli rodičům žil i v Německu. V mládí se zajímal nejdříve o sport a ke klasické hudbě si postupně nacházel vztah prostřednictvím rozhlasu, návštěvou koncertů a divadel. Jeho teta mu otevřela svět nahrávek a časem začal být fascinován světem opery i baletu. Své univerzitní vzdělání zaměřil ve francouzské metropoli na obor hospodářství, vědecky a pedagogicky působil na univerzitách v Lyonu a Paříži. Po delším působení v kabinetech Ministerstva průmyslu a Ministerstva kultury a komunikace, se rozhodl k řízení divadelních scén. Ve třiadvaceti kapitolách seznamuje čtenáře s francouzským, švýcarským a rakouským prostředím, kde vyrůstal, studoval a profesně se pohyboval. Meyer s francouzskou nonšalancí, odbornou zasvěceností, seriózně, s vtipem i lehkostí vyprávěcího stylu seznamuje čtenáře s kulturněpolitickým zázemím a úkoly, které mu byly svěřeny v jeho funkcích na ministerstvech, odkud po čase přešel do velkého divadelního světa. V letech 1989–1990 byl generálním ředitelem Pařížské opery se scénami Palais Garnier a Opéra Bastille, o čtyři roky později zastával stejný post do roku 1999 ve Švýcarsku, kde byla jeho domovským sídlem Opéra de Lausanne. Od září téhož roku do konce sezony 2009/2010 žil opět v Paříži, kde řídil Théâtre de Champs-Elysées z postu umělecké vedoucí funkce a generálního intendanta.

Kniha je obohacena o předmluvu legendárního francouzského ministra kultury Jacka Langa, kterého Meyer považuje za svého mentora, jenž velmi ovlivnil jeho dráhu po absolutoriu pařížské univerzity. S akcentem na situační význam líčení prolíná Meyer v chronologické rovině osobní a profesní osu svých aktivit. Osobní život odsouvá do pozadí, otevřeněji o něm hovoří nejvíce tehdy, kdy přibližuje dobu dětství a dospívání. Postupně upřednostňuje blízké osoby a osobnosti, které výrazněji profilovaly jeho kariéru. Ze svých bohatých zkušeností přibližuje úlohy a umělecká rozhodnutí, která musel řešit na postech intendanta a generálního ředitele ve Francii a Švýcarsku. V pasážích o infrastruktuře provozu divadel konkretizuje systémové principy řízení, vliv repertoáru na soubor, orchestr a publikum. Poutavě a odborně líčí problematiku hostování těles i umělců a koordinaci s abonenty. Své názory opírá často o konkrétní zážitky. Přiznává, že americký ani italský systém vedení divadel mu není blízký a nechtěl by v nich působit. Otevřeněji přibližuje proces svého odchodu z Paříže do Vídně. Vídeňskou státní operu posuzuje detailněji a s vizemi, které by chtěl průběžně ve svém funkčním období realizovat. Dramaturgický program světoznámé scény vnímá v širším záběru hudebního a divadelního dění, především s ohledem na její rakouskou historii a repertoár předních vídeňských operních divadel. Poukazuje na úskalí koordinace přesného harmonogramu divadelního plánu, který musí být koordinován s programem Vídeňské filharmonie, jejíž členové jsou současně hráči Orchestru Vídeňské státní opery. Upřesňuje dokonce tituly hudebních děl, které jsou lehké, obtížné a prospěšné jak pro muzikanty, tak pro soubor. Za důležitou dramaturgickou linii považuje inscenování oper pro děti a mládež. Zdůrazňuje úsilí o aktivní zapojení publika do představení, odborný přístup dramaturgů k různým věkovým skupinám a intenzivní spolupráci divadla s hudebními pedagogy a se školami. V inscenacích pro mladé diváky upřednostňuje obsazení s profesionálními pěvci zpívajícími jak v repertoáru oper pro děti, tak pro dospělé. Biografii doplňují krásné barevné a černobílé fotografie z nejrůznějších setkání, kde je Dominique Meyer zachycen se svými nejbližšími nebo s osobnostmi ze světa hudby a divadla. Atmosféru prostředí dotvářejí i záběry na nádherné operní budovy, scénické návrhy a portréty umělců. Pro televizní profesionály jsou velmi přínosné jeho vzpomínky na vznik německo-francouzského kulturního kanálu ARTE, u jehož zrodu Meyer stál. Zajímavý je i jeho sugestivní pohled na měnící se společenské klima ve Francii s různými paralelními odkazy na historii divadla, filmu a hudby. S odborným přístupem posuzuje i mediální revoluci 80. let 20. století spojenou s vývojem nových technologií kompaktních disků. Meyer věří v budoucnost internetu a sílící vliv vysílání přenosů oper z významných scén do mnoha zemí světa. Jeho fokus je zaměřen i na realizace jeho oblíbených barokních oper, balet a jeho tradici ve Francii. Neopomíjí analyzovat ani složitou problematiku renovace divadel.

Knihu oživují líčení setkání a charakteristiky velkých osobností ze světa divadla, hudby a politiky, se kterými Meyer musel jednat i spolupracovat. Rád podotýká, že spolupráce nemůže fungovat, jde-li o mocenské hry. Divadelní provoz vnímá citlivě z nejrůznějších detailních úhlů pohledu. Biografie je graficky a tematicky členěna v jednotlivých kapitolách. V blocích nazvaných „Za kulisami“ jsou zachycena fakta spojená s vybranými městy (Thann, Nîmes, Lausanne), divadelními scénami nebo osobnostmi (např. Pařížská opera v éře Rolfa Liebermanna, Raymond Soubie, Pierre Bergé, Jean-Louis Martinoty), vztahující se k vyprávění. Vedle doslovu Michaely Schlögl je přínosný rozhovor s Manuelem Legrisem, současným francouzským baletním ředitelem souboru Baletu Vídeňské státní opery. Když bylo Meyerovi umožněno řídit světoznámou scénu až do roku 2020, rozhodl se prodloužit smlouvu i generálnímu hudebnímu řediteli. Rakouský dirigent Franz Welser-Möst tak setrvá na svém postu až do 31. srpna 2018 s možností dalšího působení ještě o dva roky. Především pro divadelníky, muzikanty i politiky z resortu kultury je biografie velkou výzvou k zamyšlení při srovnání odborného přístupu k provozu divadel ve srovnání se zahraničím.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.