pondělí, 2. prosinec 2013

Dobrinka Tabakova - String Paths

Napsal(a) 

Dobrinka Tabakova - String Paths Dobrinka Tabakova - String Paths

Janine Jansen, Julia-Maria Kretz, Roman Mints – housle, Amihai Grosz, Maxim Rysanov – viola, dirigent, Kristina Blaumane, Boris Andrianov, Torleif Thedéen – violoncello, Donatas Bagurskas, Stacey Watton – kontrabas, Raimondas Sviackevičius – akordeon, Vaiva Eidukaityté-Storastiené – cembalo, Litevský komorní orchestr, Dzeraldas Bidva – koncertní mistr. Text: A, J. Nahráno: 2011, Národní filharmonický sál, Vilnius, Litva. Vydáno: 2013. TT: 72:18. DDD. 1 CD ECM New Series 2239 476 4826.

Nahrávka vydavatelství ECM je autorským diskem bulharské skladatelky Dobrinky Tabakové (1980). Přestože již od dětství žije v Londýně, kde na Guildhall School of Music and Drama vystudovala kompozici, nezapře její hudba etnické vlivy rodného Bulharska. Mísí se tu tradiční západní hudební tradice spolu s vlivy ortodoxní církve a po Turcích zůstavšího Orientu. Dobrinka Tabakova v bookletu k CD přiznává, že psát novou hudbu automaticky neznamená následovat avantgardu po roce 1950. Důležitá je hudba, která zaujme a která má co říci. Totéž krédo následuje také producent Manfred Eicher. Člověk, který svými vizemi a hudebním vkusem uvedl ve známost řadu skladatelů (Arvo Pärta, Valentina Silvestrova, Giyu Kancheliho a řadu dalších). Právě tito skladatelé, z nichž mnozí si prošli hudební avantgardou druhé poloviny 20. století, ukazují nový směr, cestu soudobé hudby, která se právě díky avantgardě a jejímu opovrhování publikem dostala do slepé uličky. Jejich skutečně nová hudba se vrací ke své podstatě, čistotě, kráse, spiritualitě, harmonii, řádu a souladu, ovšem zcela novými a originálními prostředky, nikoliv návratem k hudbě minulosti. Tolik kvalitní hudby, která byla díky Manfredu Eicherovi zaznamenána, by už stačilo nato, aby spokojeně odpočíval v důchodu, hrdý na vykonanou práci. Přesto neúnavně pokračuje ve své misi a hledá nové a nové hudební talenty a perly. Jednou z nich je i tvorba Dobrinky Tabakové. Jak už napovídá název disku – String Paths – máme co do činění s hudbou psanou pro smyčce, ale v mnoha rozdílných obsazeních celkem v pěti skladbách. Dvě z nich jsou většího rozsahu, třívěté, tři jsou jednověté. Nahrávku otevírá smyčcové trio Insight zkomponované na míru spolužákům z londýnské Guildhall School. V jednověté skladbě jsou hlasy jednotlivých nástrojů vedeny zajímavým způsobem. Skladatelka pracuje se dvěma odlišnými tématy – prvním meditativním, pracujícím s mikrointervaly a glissandy, a s druhým rytmickým, která se rovněž vzájemně prolínají. Velmi niterná a citová hudba spojující v sobě intelekt (rychlé téma) a cit (meditativní úvod). Třívětý Koncert pro violoncello a smyčce je rovněž věnován a komponován pro Kristinu Blaumane . První věta je založena na rytmu osmin a akcentů. Je jakýmsi dialogem virtuózních pasáží sólového nástroje se smyčcovým orchestrem. Stále více je neurotický hlas violoncella „převálcováván“ harmonií smyčců, které v závěru věty podlehne, aby tak připravil prostor a náladu pro překrásnou druhou pomalou větu. V ní se velmi zvláštním a osobitým způsobem prolínají dur moll harmonie ortodoxního východu okořeněné orientální melodikou. Zklidněné violoncello tu zpívá nenapodobitelným způsobem ve velmi sytých barvách v celém svém rozsahu. Tolik čistého citu, vnitřní krásy a síly najdeme v soudobé hudbě zřídkakdy. Dobrinka Tabakova zkrotila koně svých emocí tak, aby zachycovala jen tu nejčistší esenci, která, jsouc pod kontrolou, je o to silnější, naléhavější, tajemnější. Podobnou zvláštní krásu najdeme i ve druhé větě Svity ve starém stylu . Ve třetí, rychlé větě se violoncello vrací ke své technické virtuozitě, ale již bez neurotičnosti první věty, vyrovnané a klidné, naopak jako by chtělo vybudit z letargie doprovodné smyčce ke společnému dialogu a propojení. Dobrinka Tabakova zvolila klasickou formu koncertu, ale vyplnila ji tak zajímavě, že ji nelze obviňovat z tradicionalismu. Pěkným spojením mezi oběma delšími, vícevětými skladbami je hudební meditace Frozen River Flows pro housle, akordeon a kontrabas. Tady skladatelka dala příležitost naplno rozvinout své hudební kořeny – bulharský folklór se svými nepravidelnými rytmy, mikrointervaly. Pečlivá práce s barvami jednotlivých nástrojů. Mluví-li skladatelka o vizualizování zvuku, pak nejlepším příkladem budiž právě tato kompozice. Při jejím poslechu před námi vyvstávají různé obrazy, barvy, představy a emoce, jako by šlo o film v naší režii vedený hudbou.

Svita ve starém stylu pro violu a komorní orchestr sdílí svůj titul s podobnými skladbami Goreckého, Schnittkeho nebo Pendereckého. Inspiračně vychází z hudby Jeana Phillipa Rameaua. Jasná symetrická třívětá forma a struktura, jako tomu bylo v baroku. Snad právě proto je pro mě tato skladba „nejtradičnější“. Jako by si tu Dobrinka Tabakova zkoušela různé styly, hledala se, přestože její hudební invence je široká. Výše řečené se týká krajních vět. Prostřední věta nazvaná The rose garden by moonlight je nejdelší větou svity a možná nejkrásnější, nejvýmluvnější ukázkou skladatelčiny hudební poetiky. Velmi silná, vypjatá místa, zcela osobitý a zvláštní způsob vedení tématu, otvírání nových obzorů. Přirozená, mystická a krásná hudba srdce. Třetí věta je opět trochu cvičením, i když výborně napsaná. Smyčcový septet Such different paths je věnován houslistce Janine Jansen . Cítíme z něj radost z objevování dialogu mezi jednotlivými hlasy, zaměřování se na detail vpředu nebo vzadu, podobně jako u fotografie. Svérázný minimal zakončený osobitým valčíkem. Dobrinka Tabakova, ač ještě relativně mladá na skladatelské vody, je již zralou autorkou. Technicky dobře vybavena. Muzikologicky řečeno pracuje s tonalitou, modalitou, má velký smysl pro barvy a práci s nimi, pro atmosféru kompozice, inspiruje se folklórem i duchovní hudbou rodného Bulharska. Nejde ale o nějaký world music mišmaš à la vážná hudba, ale o zcela přirozený způsob vyjádření, o návrat ke kořenům a jeho intelektuální a duchovní uchopení. Právě to jsou možné nové cesty vývoje soudobé hudby. Při výběru interpretů měla skladatelka šťastnou ruku. Nejen generační spřízněnost a kamarádství ze školy, ale hlavně společné cítění a vnímání hudby. Interpretace je jednoduše dokonalá v tom nejlepším slova smyslu. Naprosté ponoření do skladeb, snaha o co nejvěrnější a nejsilnější vyjádření záměru díla. Všichni umělci vytvořili perfektní tým a těžko jmenovat jen některé, nebo sólisty, neboť všichni odvedli znamenitou práci. To je přirozeně pro mladého skladatele/skladatelku ta nejlepší motivace a ocenění nelehké skladatelské práce. Jsem si jistá, že kdo si tuto nahrávku pořídí, bude se k ní vracet a hledat si oblíbené pasáže podobně jako v knize. Ještě jeden velký dík patří Manfredu Eicherovi, který, ať už má několikanásobně na tomto světě splněno, stále hledá nové talenty a ani v době tzv. krize neustává ve své misi šířit čisté umění s duchovním rozměrem, dávat šanci novým talentům a prostřednictvím svých nahrávek obohacovat svět nás všech, kterým kvalitní hudba, těšící a rozvíjející lidské city a duši, není lhostejná.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.