úterý, 9. červenec 2002

Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 4 c moll op. 43

Napsal(a) 

booklet booklet
Každá Šostakovičova symfonie má hlubokou souvislost s životopisem svého autora, je spjata s osudem celého Ruska ossia Sovětského svazu a každá má také svůj vlastní osud. Čtvrtá symfonie musela čekat na své provedení čtvrt století. Dokončena byla v roce 1936, sovětský tisk právě útočil na operu Lady Macbeth a Šostakovič raději premiéru symfonie odvolal (premiéru měla s Kirilem Kondrašinem až roku 1961). Šostakovič prožil celý tvůrčí život mezi tím, co "by měl" a tím, co sám chtěl. Jak silná byla jeho umělecká potence dokládá skutečnost, že přes veškeré lámání, otesávání a hnětení je skladeb, za které by se mohl stydět, pranepatrně: i tehdy, kdy "pochopil a projevil snahu po nápravě" se svému talentu nezpronevěřil. Proč si netroufl se Čtvrtou symfonií po útocích listu Pravdy vystoupit, se asi nedozvíme - koneckonců by možná stačilo vymyslet jí šikovný "programní" název. Místo toho však Šostakovič napsal symfonii pátou. Hudba Čtvrté symfonie nezestárla ani za oněch pětadvacet let, kdy musela čekat na premiéru, a nezestárla dodnes. Je to hudba moderní, nelaskavá, nesmlouvavá a vzdorná, logická a silná. A smutná, uvědomíme-li si okolnosti, za jakých se ve dvacátém století ničily talenty. Philadelphia Orchestra s dirigentem Myung-Whun Chungem (který mimochodem natočil i Šostakovičovu Lady Macbeth) tlumočí její ostře řezaná témata i klenuté plochy (nádherné Largo ) v přesně odměřených tempových proporcích a dynamických nuancích. Šostakovičovy symfonie samozřejmě nejsou hudbou k odpolední kávě. Jsou naším svědomím, které by se mělo ozývat co nejčastěji.

Vydavatel: Deutsche Grammophon / Universal Music

Stopáž: 60:33

Nahráli: Philadephia Orchestra, Myung-Whun Chung

Body: 5 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.