pondělí, 27. červenec 2009

Dmitrij Šostakovič - Symfonie č. 10 e moll op. 93

Napsal(a) 

Dmitrij Šostakovič - Symfonie č. 10 e moll op. 93 Dmitrij Šostakovič - Symfonie č. 10 e moll op. 93

The Australian Youth Orchestra, Alexander Anissimov. Produkce: Maria Vandamme a Ian Perry. Text: A, N, F. Nahráno: live, 11. - 12. 5. 2005, Sydney Opera House Concert Hall. Vydáno: 2006. TT: 57:06. DDD. 1 SACD Melba Recordings MR 301 105 (distribuce Euromusica).

Je nesporné, že Dmitrij Šostakovič patří nejen k největším symfonikům 20. století, ale hudebních dějin vůbec. Desátou symfonii dokončil roku 1953, po Stalinově smrti, a podle skladatelových slov měla být Stalinovým portrétem. Věcná hudební analýza se odmítá podobným výrokům podřizovat, ať už je pronesl sám skladatel či "obsah" k dílu domyslel kdokoli jiný. Že je 10. symfonie atmosférou stalinské éry poznamenána, je však nesporné. Skladatel na ní začal pracovat roku 1951, v době nejtužšího ždanovismu. Po útocích třicátých let a prožité válce to byla další rána svobodné umělecké tvorbě. Poukazuje se na příbuznost Šostakovičovy symfonické tvorby se symfonismem mahlerovským, stejně jako v případě Mahlerově však nejsme my schopni zvnějšku všechny duševní pochody skladatele při kompozici tak rozměrného díla odhalit. Dirigent musí dílo interpretačně vymodelovat, avšak i on tkví při sebevětší snaze v objektivním, nikoli subjektivním světě díla. Posluchači předává to, co je z hudby samé a souvislostí schopen vyčíst, a svůj vlastní postoj k tomu. Dirigent Alexander Anissimov jistě slyšel o stalinském období, které už sám nezažil, mnohé z úst svého učitele Gennadije Rožděstvenského. On sám měl už to štěstí, že jeho kariéře nestálo v cestě politické kádrování, nesmyslné zákazy cest do zahraničí, k nimž nikdy nebyl udán důvod, ani stejně nesmyslné příkazy, co a jak smí hrát. S Australským orchestrem mladých vytvořil prostřednictvím 10. symfonie svůj (jejich) pohled na Šostakoviče a na dobu, v níž skladatel žil. Je to pohled smutný a vzdorný zároveň. Úprava bookletu snímků firmy Melba Recordings je praktická a hezká, odborně je napsán průvodní text G. K. Williamse. Zdá se, že producenti firmy, která nese jméno proslulé operní divy Nelie Melba a zaměřuje se především na vydávání vokální hudby, jsou lidmi na svém místě a lze se od nich dočkat příjemných překvapení.

Body: 5 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.