sobota, 28. únor 2004

Dmitrij Šostakovič: Koncerty pro violoncello č. 1 op. 107, č. 2 op. 126

Napsal(a) 

booklet booklet
Šostakovičovy violoncellové koncerty vznikly v odstupu sedmi let; první byl napsán roku 1959, druhý 1966 (oba byly věnovány Mstislavu Rostropovičovi). Zařazení prvního z nich do střední tvůrčí etapy skladatelovy a druhého mezi jeho poslední díla (jak uvádí autor textu v bookletu Eric Roseberry ) časově i pokud jde o produkci samu poněkud pokulhává. Šostakovičův život bývá obvykle (logicky) vymezován politickými zlomy (1936, válka, 1956), nehledě na to, že po druhém koncertu vzniklo přece ještě jednadvacet nikoli nevýznamných Šostakovičových děl, mezi nimi Houslový koncert č. 2 , čtyři smyčcové kvartety, dvě symfonie. Trochu násilné je i výtvarné provedení bookletu (Tim Feeley) se srpem a kladivem. Bolševická symbolika se koneckonců buď vztahuje k celé Šostakovičově tvorbě (četné snímky Chandosu s Šostakovičovou hudbou však mají výtvarné řešení jiné), a pokud by šlo o volbu děl konkrétních, pak pro její spojení právě s cellovými koncerty není zvláštní důvod. Zmiňované jinotaje, jako je Rostropovičem zmíněná "Sulika" v prvním koncertu, zůstávají přece jen v rovině hypotézy, v jiných dílech lze nalézt podobných (identifikovatelných a zdůvodnitelných) narážek mnohem víc. Chtěl-li by tedy posluchač v snímku hledat jakési senzační politické odhalení, nenalezne je. Pro snímek sám a vlastní informační kvalitu doprovodného textu je však tato má námitka nepodstatná. Podstatná je především Šostakovičova strhující, ostrými rysy řezaná a zároveň velkými citovými plochami vybavená hudba, a výborná interpretace Franse Helmersona s orchestrem Ruských symfoniků a Valerijem Poljanskim . V nabídce firmy Chandos je Šostakovič bohatě zastoupen, zájemce si může vybírat. Tomuto snímku rozhodně patří doporučení.

Vydavatel: Chandos / Panther

Stopáž: 62:03

Nahráli: Frans Helmerson - violoncello, Russian State Symphonic Orchestra, Valerij Poljanskij

Body: 4 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.