středa, 27. listopad 2002

Dmitrij Šostakovič: Klavírní kvintet g moll op. 57, Smyčcový kvartet č. 8

Napsal(a) 

booklet booklet
Dmitrij Šostakovič nepatří v posledních letech zrovna u našich komorních ansámblů co se týká nahrávek k oblíbeným autorům. Na jejich obranu je však třeba dodat, že to není jejich vina. Kde totiž není poptávka, není ani nabídka. Domácí gramofonové společnosti si prostě nemohou (nebo nechtějí) dovolit natáčet díla ruského klasika 20. století. (Vzpomeňme jen projekt nahrávky kompletu symfonií pro Supraphon v podání Pražských symfoniků, jenž zůstal zatím z finančních důvodů torzem.) Tím spíše je třeba ocenit, že český soubor přesvědčil svého francouzského vydavatele o potřebnosti a prodejnosti postupného záznamu všech Šostakovičových děl se smyčcovým kvartetem.

Na desce jsou dvě nádherná díla. Pětivětý Kvintet g moll je plný dramatických efektů i lyrických, nezřídka meditativních ztišení. Občas tu a tam probleskne typicky šostakovičovský sarkasmus. Vydatně čerpá z ruského folklorního prostředí i paradigmat západní hudby. Má jasnou, přehlednou formální strukturu. Klavír není vůdčí nýbrž rovnocenně integrální složkou pětičlenného ansámblu. Ovšem skladatel dává pianistovi dost prostoru pro sebevyjádření, uplatnění barevnosti nástroje. Pak už jenom stačí, aby za klavír usedl pro takovou hudbu plně disponovaný umělec. Yakov Kasman takovým člověkem naštěstí je. Porovnal jsem nahrávku s jinými. U titulu Bronfman-Julliard Quartet zní klavír přece jen lépe, smyčce jsou rovnocenné; u pětice Richter - Borodin Quartet je celkový výsledek nerozhodný.

Jestliže už v Kvintetu posluchače zaujme nádherný zpěv smyčcových nástrojů, pak ještě více oceníte kvality Talichovců v Osmém kvartetu . Známé dílo, jež umělecky mimo jiné zpracovává skladatelův monogram (D-Es-C-H), je prubířským kamenem současných ansámblů, které se chtějí uplatnit v mezinárodním měřítku. Kvarteto jej hraje ve velkých kontrastech (viz už jenom přechod z Larga do Allegra ). Velkou práci si dali s vypracováním zvukových parametrů. Dosahují skutečně jen výjimečně slýchaných barev. Výsledek je pak lepší než u Kronos Quartetu a Rosamunde-Quartett a blíží se Borodinovu kvartetu. Stejně jako v Kvintetu, tak i zde se výborně prezentoval primárius Jan Talich .

Vydavatel: Calliope / Classic

Stopáž: 54:45

Nahráli: Talichovo kvarteto: Jan Talich, Petr Maceček - housle, Vladimír Bukač - viola, Petr Prause - violoncello, Yakov Kasman - klavír

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.