čtvrtek, 9. září 2004

Dmitrij Šostakovič: Klavírní díla

Napsal(a) 

booklet booklet
Toto CD jako by chtělo na malé ploše dokumentovat všestrannost talentu jednoho z nejvýznamnějších skladatelů dvacátého století. Šostakovičova 2. klavírní sonáta, postavená na klasickém sonátovém půdorysu, představuje ve svém oboru bezesporu jednu z nejpůsobivějších moderních kompozic. Na tomto snímku je doplněna řadou klavírních drobností, jejichž stopáž se pohybuje od půlminuty do necelých tří minut. Nejstarším dílem je mezi nimi Pět preludií, jež komponoval patnáctiletý Šostakovič v době svých studií na Petrohradské konzervatoři jako součást rozsáhlejšího "kolektivního projektu". Už toto rané dílo nese výrazné rysy Šostakovičova hudebního projevu. Efektní Tři fantastické tance se řadí k nejhranějším autorovým klavírním skladbám. Jejich protipólem jsou Aforismy , v nichž se Šostakovič doslova obrací zády ke všemu tradičnímu. Pracuje zde s atonalitou, volným metrem a podobně, ale zároveň ironicky dává jednotlivým částem tohoto "revolučního" opusu romantické názvy jako třeba Nokturno, Elegie či Legenda . I v tomto díle ovšem nad chladným formalismem převažuje Šostakovičovo nesmírně silné hudební cítění. To se pak naplno projevuje v jeho drobných tanečních a lyrických kouscích, jež vznikly jako klavírní úpravy částí jeho hudby baletní a filmové. Přestože se v mnoha případech jedná o hudbu v podstatě "užitkovou", líbivou a mnohdy velmi romantizující, nikdy není laciná, a musíme jen žasnout, kolik fantazie, vtipu, humoru, ale i decentní elegance a noblesy do ní dokázal Šostakovič vtělit. Vladimir Ashkenazy má k Šostakovičovi velmi blízko (mimo jiné nahrál jeho 24 preludií a fug ) a procházet rozmanitým výrazovým spektrem skladatelovy klavírní tvorby mu zjevně nečiní potíže. Díky své muzikalitě a vysoké tónové kultuře hraje závažnou a rozsáhlou Sonátu stejně přesvědčivě, jako nás dokáže rozesmát kratičkou "orchestrionovou" Polkou ze Zlatého věku. Přestože toto CD působí ve výsledném dojmu trochu roztříštěně, nic to neubírá na velikosti ani skladateli, ani interpretovi.

Vydavatel: Decca / Universal Music

Stopáž: 61:43

Body: 4 z 6

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.