úterý, 28. červenec 2009

Dinu Lipatti - Poslední koncert

Napsal(a) 

Dinu Lipatti - Poslední koncert Dinu Lipatti - Poslední koncert

(Bach, Mozart, Schubert, Chopin)

Dinu Lipatti – klavír. Text: A, N. Nahráno: live, 16. 9. 1950, Salle du Parlement, Besançon. Vydáno: 2009. TT: 72:57. ADD. 1 CD Membran Music Ltd. 232582 (distribuce Bohemian Music Service).

Dinu Lipatti (1917 – 1950) se řadí mezi největší pianistické legendy 20. století. Jak plyne z dobových svědectví, byl osobností nesmírně charismatickou – jeho současníci o něm mluvili jako o umělci obklopeném aurou a nadaném božskou spiritualitou, jenž má schopnost kontaktovat posluchače s nadpozemským světem. Jeho hra se vyznačovala transparentností, prostotou a přirozeným půvabem, obzvláště ceněn byl pak Lipatti jako interpret skladeb Bachových, Mozartových a Chopinových. V šestadvaceti se bohužel u Lipattiho objevily závažné zdravotní problémy, které o čtyři roky později lékaři diagnostikovali jako příznaky Hodgkinovy choroby. Té Lipatti zanedlouho – ve věku pouhých třiatřiceti let – podlehl. V nevelkém počtu nahrávek, jež stihl Lipatti za svého krátkého života realizovat, zaujímá mimořádně významné místo záznam jeho posledního recitálu, jenž se uskutečnil 16. září 1950 v Salle du Parlement ve východofrancouzském Besançonu. Přestože pianista byl v té době už velmi zesláblý a trpěl velkými bolestmi (zemřel o necelé dva měsíce později), jeho hra nic takového neprozrazuje. Bachova Partita č. 1 B dur BWV 825 je ve výrazu mozartovsky průzračná a čistá, přehledná, zřetelná, s pevným rytmickým tepem. Mozartova Sonáta a moll KV 310 překvapí hojným uplatněním pedálu, fascinuje jiskřivou prstovou technikou rychlých vět a okouzluje líbeznou zpěvností pomalé věty. Překrásnou kantilénou s naprosto přirozenými rubaty se vyznačuje i Schubertovo Impromptu Ges dur D 899/3 , zatímco Impromptu Es dur D 899/2 uchvátí obdivuhodným tempem a dokonalou úhozovou zřetelností. Jestliže už u těchto skladeb máme při poslechu pocit jakéhosi doteku jiného světa, pak v následujících Chopinových valčících je tolik světla, vzduchu a lehkosti, že skutečně působí „nadzemsky“. Po pianistické stránce se jedná o úžasný výkon, gradující až k závěrečnému Valčíku Es dur op. 18 . Tak strhující „finálštyk“ slyšíme jen málokdy. Úvodní rozjásaná fanfára zve k tanci s naléhavostí, jíž není možné odolat, a skladba se pak řítí vpřed v neuvěřitelném tempu, s neuvěřitelným švihem a s neuvěřitelnou technikou (fantasticky zřetelné repetované tóny, brilantní přírazové pasáže). Po poslechu tohoto CD nepochybujeme, že legenda o Lipattim nelže.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975–2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.