úterý, 14. květen 2002

Die 12 Cellisten der Berliner Philharmoniker: South American Getaway - Heitor Villa-Lobos, Astor Piazzolla, Wilhelm Kaiser-Lindemann, Chabu

Napsal(a) 

booklet booklet
Stálí čtenáři vědí, že se snažíme recenzovat pouze novinky nebo nahrávky, od jejichž uvedení na trh uplynul maximálně rok. Nyní učiním výjimku, protože projekt 12 cellistů Berlínské filharmonie se mi dostal do rukou bohužel s velkým zpožděním. Jedná se však o natolik zajímavý snímek, že jsem se rozhodl učinit výjimku a zpětně na něj upozornit. Hráči Berlínské filharmonie, podobně jako třeba naší České filharmonie, jsou členy řady komorních souborů. V roce 1974 se vytvořilo s podporou tehdejšího neomezeného vládce orchestru Herberta von Karajana sdružení 12 nejlepších členů skupiny violoncell a po triumfálním debutu v salcburském Mozarteu budilo brzy nadšení v Německu i v zahraničí. Sestava v toku času sice podléhala generační proměně, ale technická suverenita, barevná homogenita, neuvěřitelná souhra a nadšení se neměnily. Recenzovaná deska přišla v pravý čas, neboť kouzlo jihoamerického soundu působí již několik let v neztenčené síle. Původní i aranžované skladby znějí v podání souboru svěže, jako by našly pro posluchače novou dimenzi. To, co například v kytarové verzi už působí omšele, jako by teď mělo novou mízu (Villa-Lobos). Jiný pohled přinášejí cellisté i do skladeb "tangového krále" Piazzolly. V opusech obou zmíněných skladatelů se ujala pěveckých sól Juliane Banse a i tato volba EMI byla šťastná. Kéž by bylo více takovýchto povedených projektů, které překračují někdy až příliš zabetonované hranice klasické hudby.

Vydavatel: EMI Czech Republic

Stopáž: 62:04

Body: 5 z 6

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.