úterý, 14. květen 2002

Die 12 Cellisten der Berliner Philharmoniker: South American Getaway - Heitor Villa-Lobos, Astor Piazzolla, Wilhelm Kaiser-Lindemann, Chabu

Napsal(a) 

booklet booklet
Stálí čtenáři vědí, že se snažíme recenzovat pouze novinky nebo nahrávky, od jejichž uvedení na trh uplynul maximálně rok. Nyní učiním výjimku, protože projekt 12 cellistů Berlínské filharmonie se mi dostal do rukou bohužel s velkým zpožděním. Jedná se však o natolik zajímavý snímek, že jsem se rozhodl učinit výjimku a zpětně na něj upozornit. Hráči Berlínské filharmonie, podobně jako třeba naší České filharmonie, jsou členy řady komorních souborů. V roce 1974 se vytvořilo s podporou tehdejšího neomezeného vládce orchestru Herberta von Karajana sdružení 12 nejlepších členů skupiny violoncell a po triumfálním debutu v salcburském Mozarteu budilo brzy nadšení v Německu i v zahraničí. Sestava v toku času sice podléhala generační proměně, ale technická suverenita, barevná homogenita, neuvěřitelná souhra a nadšení se neměnily. Recenzovaná deska přišla v pravý čas, neboť kouzlo jihoamerického soundu působí již několik let v neztenčené síle. Původní i aranžované skladby znějí v podání souboru svěže, jako by našly pro posluchače novou dimenzi. To, co například v kytarové verzi už působí omšele, jako by teď mělo novou mízu (Villa-Lobos). Jiný pohled přinášejí cellisté i do skladeb "tangového krále" Piazzolly. V opusech obou zmíněných skladatelů se ujala pěveckých sól Juliane Banse a i tato volba EMI byla šťastná. Kéž by bylo více takovýchto povedených projektů, které překračují někdy až příliš zabetonované hranice klasické hudby.

Vydavatel: EMI Czech Republic

Stopáž: 62:04

Body: 5 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.