Po této smířené úvaze vám však u první písně alba Live In Paris může zaskočit, pokud jíte. Pozor na to. I Love Being Here With You vystřihla Diana Krall v pařížské Olympii na přelomu listopadu a prosince roku 2001 've fastu' a s takovou samozřejmostí pěveckou i pianistickou, jako by vyvěšovala prapor s nápisem: Žiji jen pro jazz! A pokračovala v nastavené laťce píseň po písni: swinguje naostro, v klavírních sólech cituje své oblíbené songy, ve zpěvu zúročuje letitou práci na vlastním originálním frázování a erotizující, totiž 'lehce nastydlé' barvě hlasu nebo na již samozřejmém osobním ponoru do balad. Zvláště na piano se Krall stále lepší, bez výjimky, viz třeba výživné sólo v 'Deed I Do nebo intro k Devil May Care , písni posléze bravurně zpívané už bez klavíru.
Ze čtyř po sobě jdoucích koncertů v Olympii vybrala produkce jedenáct skladeb v proměnlivém posazu: počínaje kvartetem (v němž již dávno nefiguruje kytarista Russell Malone, nýbrž velmi šikovný a citlivý Anthony Wilson) někdy doplněném o akustickou kytaru a perkuse (latina The Look Of Love, výrazově nejpropracovanějí na stejnojmeném albu), přes jemný orchestrální háv jen ve dvou případech (Let's Fall In Love , I've Got You Under My Skin ) až po úžasný one-woman-show přídavek, o němž ještě bude řeč. Záznam má intimní atmosféru, až počet aplaudujících rukou v akustice rozlehlého sálu překvapí. Zúčastnění hudebníci nemohou být v tomto žánru dokonalejší, sólo kontrabasisty Johna Claytona v East Of The Sun (and West Of The Moon) prokazuje výši jeho noblesní muzikality, stejně tak hbitá bubenická přeháňka v Devil May Care představuje Jeffa Hamiltona . Geniální song I've Got You Under My Skin má vždy šanci podebírat srdce, tady je smyčci trochu utahán, nicméně aranžmá dirigujícího Alana Broadbenta (z alba Look Of Love ) se zapíše do paměti. Zařazení Fly Me To The Moon jako by mělo podpořit Krallové přezdívku „Sinatra v sukni“ a samozřejmě strhne dav k nadšení již předem. Nutno dodat, že i k takovýmto šlágrům umí Krall vymyslet výrazně vlastní verzi.
Samostatnou kapitolkou k úvaze je onen zmíněný přídavek. A Case Of You od Joni Mitchell zčistajasna ukazuje, že kanadská star nemusí při svém talentu nutně zůstat u standardů. Co víc – takto niterná interpretace je možná jen při velké lásce k hudbě největší americké písničkářky. Jestli na desce z něčeho mrazí, tak právě tady. Toto je zatím neznámá Krall, soudobá umělkyně, byť pouze na interpretačním poli. Otázka je, zda Tommy LiPuma, jenž tak neomylně řídí Krallové kariéru, tuto její soudobější a intenzivnější polohu podpoří v rámci svého marketingového plánu. Odpovědí může být závěrečný song. Proč by jinak v New Yorku nahraný studiový snímek písně Just The Way You Are Billyho Joela vůbec byl k živému záznamu přifařen? Aranžmá s Rhodes Fenderem, saxofonovými vyhrávkami Michaela Breckera a perkusivní „rýží“ je záměrně naprosto popjazzové. A to je pravděpodobnější směr, kudy mohou vést další nahrávací kroky tolik nadané a cílevědomé kanadské pěnice.
Vydavatel: Verve / Universal Music
Nahráli: Diana Krall – zpěv, klavír, Fender Rhodes, Anthony Wilson – kytara, John Pisano – ak. kytara, John Clayton – kontrabas, Jeff Hamilton – bicí, Paulinho DaCosta – perkuse, Orchestre Symphonique Europeen, Alan Broadbent – dirigent, hudební ředitel; Michael B
Body: 4 z 6
