čtvrtek, 16. červen 2005

Der Türken Anmarsch

Napsal(a) 

booklet booklet
John Holloway - housle, Aloysia Assenbaum - varhany, Lars Ulrik Mortensen - cembalo. Produkce: Manfred Eicher. Text: N, A. Nahráno: 7/2002, klášter St. Gerold, Rakousko. Vydáno: 2004. TT: 62:52. DDD. 1 CD ECM New Series 1837 (distribuce 2HP Production).

John Holloway uzavírá po čtrnácti letech své biberovské objevování snímkem Der Türken Anmarsch (deska tvoří druhý díl k předchozímu titulu Unam Ceylum). Z Biberovy sbírky Sonatae Violino solo z roku 1681 byly vybrány čtyři sonáty (Sonata I, II, V, VIII) , k nimž byly přidány další dvě z rukopisných pramenů. Vstupní Sonáta "Victori der Christen" a moll popisuje turecký útok na Vídeň roku 1683 a v rukopise nese jméno "Schmelzer", čímž je míněn Andreas Anton Schmelzer (otec Johanna Heinricha Schmelzera), který Biberovu skladbu (10. sonátu z Růžencových sonát ) přepracoval a spojil s uvedenými událostmi. Závěr nahrávky tvoří Sonáta D dur Georga Muffata, která byla dokončena v Praze roku 1677 a je ukázkou autorova kompozičního mistrovství. (Peter Wollny si v textu precizního bookletu klade otázku, jak se to Muffatovi mohlo již ve čtyřiadvaceti letech podařit.)

Holloway, prorostlý Biberovým dílem, brilantně odkrývá veškeré taje této spletité, interpretačně náročné hudby. Nikde nic nešidí, s péčí dodržuje zápis a oživuje ho svým muzikantským nasazením. Skladby dýchají entuziasmem, sálají energií a velice rychle si posluchače omotávají kolem prstu. Rovnocennými partnery jsou Hollowayovi oba skvělí continuoví hráči Aloysia Assenbaum a Lars Ulrik Mortensen .

Snímek, který zakončuje Hollowayovu etapu zkoumání houslové literatury 17. století (v bookletu je vyřčen příslib pokračování směrem k 18. století, konkrétně v díle Francesca Marii Veraciniho), neboť krátce po dokončení snímku zemřela interpretovi po dlouhé nemoci manželka Aloysia Assenbaum. Tím nabývá deska další, možná podstatnější rozměr.

Vydavatel: ECM New Series/2HP Production

Stopáž: 62:52

Body: 5 z 6

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.