úterý, 22. leden 2002

Dawn Upshaw: Angels hide their faces - Dawn Upshaw

Napsal(a) 

booklet booklet
Téměř zároveň vyšly recitály tří slavných sopranistek - Kirkby, Bonney a Upshaw. Náhoda? Nahrávky se sobě dokonce na první pohled podobají včetně repertoáru (Bach, Purcell) a nedotažených bookletů. Zatímco však disk Barbary Bonney je v podstatě monotematický a titul The Essential Emma Kirkby hovoří sám za sebe, Američanka Dawn Upshaw (nar. 1960) vsadila na to, co je jejímu naturelu nejbližší: na dramatičnost. Tato členka Metropolitní opery má za sebou úspěšnou kariéru lemovanou takovými rolemi, jako jsou například Zerlina, Pamina (Mozart), Hindemithova Svatá Zuzana a Constance v Dialozích karmelitek (Poulenc). O jejích exkurzech do světa muzikálu se asi ví mnohem víc než o těch zacílených hlouběji do hudební historie, i když ani tady není Upshaw nováčkem. Zdá se mi však, že operní školení a především značné vibrato klade zpěvačce v tomto směru meze.

Inspiraci k titulu Angels hide their faces (Andělé skrývají svou tvář) našla dramaturgie v kantátě Mein Herze schwimmt im Blut (BWV 199) od Johanna Sebastiana Bacha. Skladba vznikla během výmarského období v roce 1714 a její pozdější verze určená pro soprán stojí uprostřed této nahrávky jako pocta jubilujícímu skladateli. Ačkoliv už má vyhraněné recitativy a árie, náleží k prvním sólovým kantátám, které Bach napsal. V podání Dawn Upshaw a malého orchestru je to exaltované monodrama provinilé duše, prahnoucí po Božím odpuštění, otázkou však zůstává, nakolik stylově pojaté. V Bachovi jako by Upshaw svému hlasu zvlášť povolila uzdu, takže se nese průrazně nad stejně neskromným zvukem nástrojů, o nichž - jakož i o interpretech - booklet mlčí. (Originální německý text je sice uveden, bohužel s chybami.) Přesvědčivěji na mě zapůsobily skladby Henryho Purcella, které na disku převládají. Jedna z nich má - vraťme se k titulu - cosi společného s anděli: The Blessed Virgin's Expostulation . Shrnuje Purcellovo umění dramatika, jeho mimořádné melodické a harmonické cítění a schopnost vyjádřit afekt. Matka, které se ztratil syn - dvanáctiletý Ježíš, její zoufalé volání anděla Gabriela, to byla, myslím, pro Dawn Upshaw lahůdka. Ostatně většina uvedených skladeb pochází buď z Purcellových semi-oper (např. Hark! How all things z The Fairy Queen ) nebo z jeho skladeb k dramatickým dílům. Kdo slyšel zmíněný disk Barbary Bonney s alžbětinskými písněmi, ale také slavným lamentem z Purcellovy Dido , neubrání se srovnání. I hlas Upshaw je pohyblivý, ve výslovnosti a intonaci precizní, má však tmavší barvu. Bonney je introvert, Upshaw extrovert. Že to neplatí stoprocentně, dokazují například pro Purcella tak typické skladby s ostinátním basem, které nahrávku otevírají a ukončují: Music for a while z Oidipa a An evening hymn . Odkud se v nich bere onen nadhled a ukázněnost?

A andělé do třetice, tentokrát jako reprodukce obrazu Zraněný anděl od moderního malíře Hugo Simberga. Přes svoje kvality mě totiž na obálce disku uvádí ve spojení s Bachem a Purcellem do rozpaků.

Vydavatel: Warner Classics

Stopáž: 55:06

Nahráli: Dawn Upshaw - soprán, Myron Lutzke - cello, Arthur Haas - cembalo, varhany, Krista Bennion Feeney, Linda Quan - housle, Lois Martin - viola, John Feeney - kontrabas, Peggy Pearson - hoboj

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.