čtvrtek, 5. březen 2009

David Popper: Fantazie na maloruské písně op. 42, Skotská fantazie op. 71, Španělské tance op. 54, Koncertní polonéza op. 14

Napsal(a) 

David Popper: Fantazie na maloruské písně op. 42, Skotská fantazie op. 71, Španělské tance op. 54, Koncertní polonéza op. 14 David Popper: Fantazie na maloruské písně op. 42, Skotská fantazie op. 71, Španělské tance op. 54, Koncertní polonéza op. 14

Dominika Hošková – violoncello, Plzeňská filharmonie, Jiří Malát. Produkce: Jiří Hošek. Text: Č, A. Nahráno: 5/2007, 11/2007 a 2/2008, Český rozhlas Plzeň. Vydáno: 2008. TT: 44:22. DDD. 1 CD Music Vars VA 0165.

Violoncellistka Dominika Hošková zdědila po svém otci Jiřím Hoškovi talent a cíl oživovat zapomenutou hudbu židovských hudebníků pocházejících z Čech. K iniciativám, věnovaným pražskému rodákovi Davidu Popperovi (1843 – 1913), se teď řadí její samostatný snímek se čtyřmi Popperovými skladbami. Violoncellový virtuos Popper komponoval především pro svou koncertní potřebu a zaměření jeho skladeb tomuto účelu plně odpovídalo. V jeho době byly oblíbené nejrůznější směsi na témata z oper, písní a podobně. Ať přijel cestující virtuos kamkoli, očekávalo publikum, že vzdá příslušné hostitelské zemi hold v podobě fantazie, variací či rapsodie na její lidové (národní) písně. Tohoto druhu jsou i zvolené skladby na předloženém CD: Fantazie na maloruské písně op. 43, Skotská fantazie op. 71, Španělské tance op. 54Koncertní polonéza op. 14 . Všechny skladby byly psány pro violoncello s klavírním doprovodem (Popperovou první manželkou a klavírní partnerkou byla žačka Franze Liszta, klavíristka Sophia Metner) a pro violoncello s orchestrem je upravil Jiří Hošek, který je také producentem snímku, precizně doprovází Plzeňská filharmonie s dirigentem Jiřím Malátem . Dominika Hošková je technicky suverénní, její hra je energická, nesklouzává do samoúčelné brilance, k níž salónní žánr svádí. A přestože si Popper a hlavně tyto jeho skladby nečiní nárok být považovány za víc, než čím jsou, do světa hudby patří a jejich role je tam neobyčejně důležitá. Jsou dokumentem žánru, který je podceňován, hrál ovšem obrovskou zprostředkující roli mezi běžným publikem a takzvaným náročným uměním, jehož hranici si koneckonců stanovujeme každý sám. Skladby tohoto typu jsou také dokumentem interpretačních schopností svého tvůrce a původního interpreta z doby, kdy neexistoval záznam zvuku. Snímkem se zároveň splácí historický dluh umělci, k němuž, a hlavně k jeho památce, se jeho rodné město nechovalo vždy laskavě.

Body: 4 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.