pondělí, 3. březen 2003

David Daniels: Händel oratorio arias

Napsal(a) 

booklet booklet
Händelova oratoria zajistila svému tvůrci nejen konečný triumf nad londýnským publikem ještě za jeho života, ale i posmrtnou slávu, která hudbu tohoto barokního velikána pomohla udržet stále živou napříč staletími. Co se týče popularity, G. F. Händel by dnes mohl být jistě spokojen: téměř všechna jeho díla se dočkala kvalitních nahrávek a - především - stále více skladeb je pravidelně uváděno po celém světě. Árie z oper a oratorií jsou běžnou součástí vokálních recitálů a především kontratenoristé těží maximálně z jeho rozsáhlého hudebního odkazu. Potvrzuje to i nový sólový projekt Davida Danielse sestavený čistě z Händelových oratorních árií, který zároveň - role interpretů samozřejmě není podceňována - dokazuje i záviděníhodnou životnost a sílu Händelovy hudby. Ať už autorem výběru jednotlivých skladeb a celkové dramaturgie byl sám Daniels či kdokoliv jiný, neměl v tomto ohledu jistě příliš mnoho práce - výrazové bohatství Händelových árií nabízí četné kombinace. Posluchači se tak mohou setkat jak s přílivem koloratur, tak s kantilénou, s orchestrálním obsazením, i se zpěvem doprovázeným pouze continuem, či s energickými áriemi s charakteristickým houslovým unisonem a podobně. David Daniels je pravidelným čtenářům HARMONIE dobře znám; pro nové zájemce alespoň uveďme jeho příslušnost k nové generaci kontratenoristů "amerického" typu, pěstujících klasickou techniku bel canta a budujících svůj hlas převážně na operním repertoáru 18. století. Celkem 13 árií z 6 oratorií na tomto snímku je podáno nejen s bravurou, ale i radostí - pocit uspokojení a seberealizace je z pěvcova projevu dobře patrný a přispívá k celkové sensuální atmosféře. Z kritických připomínek asi tolik: výrazné vibrato je místy skutečně vadou na kráse - trpí jím například některé adagio sekce v jinak překrásné árii Kind Heaven z Theodory . Ne vždy je také patrný rozdíl mezi trylkem a vibratem, což mluví i ve prospěch zdokonalení trylku. Za ne příliš šťastné lze potom označit některé kadence a zdobení da capa - mají podle mého soudu trochu hysterický nádech. Několik výšek je také (ne)uměle vylepšeno - ozve se jiný poměr halu než v jiných polohách; to je ovšem výtka do režie. Zároveň budiž ale řečeno, že Daniels umí i ve výškách velmi pěkné a jemné tóny a například kadence na závěr dílu B v již zmiňované árii je zcela úchvatná; ocenit je třeba i celkový přednes, modelaci témat i pasáží. V orchestrálních partech dominují samozřejmě smyčce - bohatství artikulace a barev je zde ale hojně vytěženo a uvědomíme-li si obtížnost unisona, nelze instrumentalisty také než pochválit. A pakliže jste ještě trochu na pochybách, pak neváhejte - určitě vás tato nahrávka potěší.

Vydavatel: Virgin Classics / EMI Czech Republic

Stopáž: 67:23

Nahráli: David Daniels, Ensemble Orchestral de Paris, John Nelson

Body: 4 z 6

Marc Niubò

Ředitel Ústav hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se primárně věnuje hudební historiografii, odkrývání minulého, zkoumání skladeb, jejich příběhů, tvůrců, interpretů, kontextů, souvislostí. Jeho dlouhodobým badatelským tématem je italská opera v Praze, badatelsky se také věnuje duchovní hudbě – české i italské, ale primárně v domácím kontextu. Řadě dalších témat, jako např. hudba anglického či španělského baroka, dílo M. A. Charpentiera, W. A. Mozarta, Antonína Dvořáka, otázky provozovací praxe, edičních technik, hudební kritiky, se věnuje spíše příležitostně anebo primárně ve výuce Ústavu hudební vědy.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.