booklet
Händelova oratoria zajistila svému tvůrci nejen konečný triumf nad londýnským publikem ještě za jeho života, ale i posmrtnou slávu, která hudbu tohoto barokního velikána pomohla udržet stále živou napříč staletími. Co se týče popularity, G. F. Händel by dnes mohl být jistě spokojen: téměř všechna jeho díla se dočkala kvalitních nahrávek a - především - stále více skladeb je pravidelně uváděno po celém světě. Árie z oper a oratorií jsou běžnou součástí vokálních recitálů a především kontratenoristé těží maximálně z jeho rozsáhlého hudebního odkazu. Potvrzuje to i nový sólový projekt
Davida Danielse sestavený čistě z Händelových oratorních árií, který zároveň - role interpretů samozřejmě není podceňována - dokazuje i záviděníhodnou životnost a sílu Händelovy hudby. Ať už autorem výběru jednotlivých skladeb a celkové dramaturgie byl sám Daniels či kdokoliv jiný, neměl v tomto ohledu jistě příliš mnoho práce - výrazové bohatství Händelových árií nabízí četné kombinace. Posluchači se tak mohou setkat jak s přílivem koloratur, tak s kantilénou, s orchestrálním obsazením, i se zpěvem doprovázeným pouze continuem, či s energickými áriemi s charakteristickým houslovým unisonem a podobně. David Daniels je pravidelným čtenářům HARMONIE dobře znám; pro nové zájemce alespoň uveďme jeho příslušnost k nové generaci kontratenoristů "amerického" typu, pěstujících klasickou techniku bel canta a budujících svůj hlas převážně na operním repertoáru 18. století. Celkem 13 árií z 6 oratorií na tomto snímku je podáno nejen s bravurou, ale i radostí - pocit uspokojení a seberealizace je z pěvcova projevu dobře patrný a přispívá k celkové sensuální atmosféře. Z kritických připomínek asi tolik: výrazné vibrato je místy skutečně vadou na kráse - trpí jím například některé adagio sekce v jinak překrásné árii
Kind Heaven z
Theodory . Ne vždy je také patrný rozdíl mezi trylkem a vibratem, což mluví i ve prospěch zdokonalení trylku. Za ne příliš šťastné lze potom označit některé kadence a zdobení da capa - mají podle mého soudu trochu hysterický nádech. Několik výšek je také (ne)uměle vylepšeno - ozve se jiný poměr halu než v jiných polohách; to je ovšem výtka do režie. Zároveň budiž ale řečeno, že Daniels umí i ve výškách velmi pěkné a jemné tóny a například kadence na závěr dílu B v již zmiňované árii je zcela úchvatná; ocenit je třeba i celkový přednes, modelaci témat i pasáží. V orchestrálních partech dominují samozřejmě smyčce - bohatství artikulace a barev je zde ale hojně vytěženo a uvědomíme-li si obtížnost unisona, nelze instrumentalisty také než pochválit. A pakliže jste ještě trochu na pochybách, pak neváhejte - určitě vás tato nahrávka potěší.
Vydavatel: Virgin Classics / EMI Czech Republic
Stopáž: 67:23
Nahráli: David Daniels, Ensemble Orchestral de Paris, John Nelson
Body: 4 z 6
