středa, 30. říjen 2002

Dave Holland Big Band: What Goes Around

Napsal(a) 

booklet booklet
V jazzové historii i přítomnosti bychom nalezli celé množství skladatelů v čele kvintetů, sextetů a "vícetetů", kteří si za dechovými nástroji zastoupenými v jejich malém bandu rádi představovali dout celou sekci. Davu Hollandovi, jednomu z nejvýraznějších kontrabasistů moderní jazzové éry a jednomu z mála Evropanů, kteří vrostli do americké jazzové scény jako by se pro ni narodili, se ten sen letech splnil. Premiéroval jej na festivalu v Montreaux, natočil jej na album pro ECM a zanedlouho s ním dorazí na Jazz Goes To Town. Jestliže si někdo Hollandův proslulý kvintet přece jen raději vychutná doma z reprobeden v komorním rozpoložení, než by se podzimem trmácel do Hradce, velkou kapelu by si neměl nechat ujít. Dobrý bigband v obýváku - to je jako tygr v kleci. Původní kvinteto - Potter, Eubanks, Nelson, Holland, Kilson - důvěrně vystupuje z kolektivního zvuku do popředí tomu, kdo zná Holandovo dílo posledních let. Zvuk malé kapely se rozšířil na čtyři saxofony (alt/fl, alt, tenor, baryton) a tři trombóny, v rytmice stále harmonicky slouží vibrafon a tři trumpetisté/křídlovkáři jsou pak vítanou a důležitou zvukovou špičkou navíc. Skupině i repertoáru dodává takovéto personální zmnožení jednak na velkoleposti a jednak získávají kvintetoví hráči, jejichž výběr sám o sobě kormidluje Hollandovu hudbu specifickým směrem, pestrou sólistickou konkurenci. K sólu se dostanou naprosto všichni, ale nejvíce ční bezpochyby altkař Antonio Hart v Blues For C. M. Jakoby se ve svém sóle pustil do přesvědčování celého světa, že není nad černošské hudební dědictví a cítění, a to na půdorysu doprovodu, který má do nejdivočejšího swingu a blues tohoto zrna dosti daleko, byť je národnostně dostatečně black & white. Více inteligentní než přírodní ansámbl se s Hartem jakoby naschvál do soulově ohýbaných a frází nepouští a doprovází jej téměř po anglicku. Hartův tenorový kolega Chris Potter , jenž je u Holanda doma, se v sólech drží své oblíbené breckerovské a lovanovské linie a též vyčnívá energií i uměním, jenže ve stylu. Na začátku What Goes Around si Potter rozdá proti Robinu Eubanksovi sólistickou bitvu par excellence, a pak se ještě dostatečně zapotí sám, neboť je mu poskytnut dlouhý prostor, aby své kroucené hadičky dostrkal několikanásobně až k hýkaným vrcholům. V závěru téhle věci se dokonce dostane ještě na bubenický dovětek Billyho Kilsona , neboť práce s tématy a vloženými sóly se tu Hollandovi rozlila do stopáže 17:18. Což dokazuje kapelníkovu mistrovskou práci a poctivost. Vždyť se tu neustále něco děje, ať už jde o podstatu, nebo funkční přechod, nikdy se nedostane na vystříhatelnou vatu, Hollandova hudba stále vědomě k něčemu směřuje, někam se valí.

Na fotografii z newyorského studia stojí Holland čelem k půlkruhu hudebníků a chystá se dirigovat. Jak to dělá, když přitom musí hrát na kontrabas, to se dozvíme v Hradci.

Vydavatel: 2HP Production

Stopáž: 76:15

EAN: 0724382315926

Nahráli: Antonio Hart - alt sax, fl, Mark Gross - alt sax, Chris Potter - tenor sax, Gary Smulyan - baryton sax, Robin Eubanks, Andre Hayward, Josh Roseman - trombón, Earl Gardner, Alex Sipiagin, Duane Eubanks - trubka/křídlovka, Steve Nelson - vibrafon, Dave Holl

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.