neděle, 15. srpen 2004

Dave Douglas: Strange Liberation

Napsal(a) 

booklet booklet
Americký jazzový trumpetista a skladatel Dave Douglas má za sebou více než 20 autorských nahrávek hýřících nejrůznějšími pestrými barvami. Patří k té části jazzmanů z New Yorku, kteří inklinují k jazzové avantgardě. Rád mísí styly, nechává vpíjet exotické motivy do vlastních kompozic, experimentuje s elektronikou. Poslední Douglasův opus nabízí posluchačům jedinečnou autorskou hudbu, kterou naplňují na postech sidemanů zvláštním svobodným životem nejen zkušení improvizátoři, ale i zavedení skladatelé, jakými jsou Bill Frisell, Chris Potter nebo Uri Caine. Zdá se, že nahrávka je i na první letmý poslech schopna zaujmout širší publikum. Nezatěžuje totiž přílišnými hráčskými exhibicemi, nenutí k vnímání hůře stravitelného post-bopu a má podivuhodnou schopnost spojující auratickou estetiku Davisovy hudby konce let šedesátých a Frisellovu let devadesátých. Tradiční swingující rytmus je spíše výjimečný, z alba vás překvapí snad jen třikrát. Basista James Genus osvobozený od nutnosti přísného kráčivého basu se v mnoha případech raději zapojuje individuálně do spleti několika rytmických pásem. Po prvním poslechu si lze myslet, že CD nenabízí nic tak nečekaně nového. Místy se dokonce člověk začne i trochu nudit, získá pocit, že hudební materiál drží natolik pohromadě, že vyznívá až monotónně. Hned ale názor změníte, když si Douglasovu hudbu pořádně prožijete. Čeká na vás několik kontrastních odstínů, které vás místy mohou i zmást.

Tak třeba po prvních taktech sedmé skladby nazvané Rock of Billy zpětně zkontrolujete přebal, zda jste nezakoupili CD Johna Scofielda třeba i s Joe Lovanem, protože ve skladbě s funky rytmem, jak vystřiženým z A Go Go zazní téměř věrná kopie zvuku další newyorské kytarové legendy. Strange Liberation připomíná náladu Bitches Brew , Skeeter-ism zní jako typická Frisellova úprava jazzové klasiky a téma z The Frisell Dream vzdáleně evokuje Douglasovu spolupráci na Uri Cainově skvělém remaku hudby Gustava Mahlera Urlight/Primal Light (1997). Just Say This je opět davisovskou reminiscencí a závěrečná Catalyst uzavírá nenápadnou jazzovou mozaiku energickou tečkou, typickou pro fusion Brecker Brothers. Je velmi obtížné určovat inspirační zdroje, avšak Miles Davis sedmdesátých let vystupuje z pomyslného hudebního záhrobí stále dosti energicky. Člověk se rovněž neubrání dojmu, že Frisellův instrumentální vstup do Douglasova hudebního amalgámu je natolik dominantní, že výsledný zvuk místy vypadá jako část jeho vlastního projektu. Frisellův tón je prostě nezaměnitelný a nezdolatelný. V takových situacích je těžké rozpoznat Douglasovu skladatelskou invenci od respektu k autoritě, album je totiž opravdu psáno Frisellovi na míru. Improvizační potenciál Chrise Pottera je do značné míry kontrolován. Potter se vcelku vzorně podřizuje potřebám hudby, zato odkrývá svých několik hudebních tváří. Uri Caine opět potvrzuje, že je především skvělým doprovazečem.

Díky téměř standardnímu jazzovému obsazení kapely a jisté tvůrčí zdrženlivosti vyznívá CD celkově konzervativněji, v porovnání s předešlými projekty jako byly kupříkladu Witness (2001), Dave Douglas ' Tiny Bell Trio - Constellations (2002) nebo předposlední kontroverzní Freak In (2003). Strange Liberation (parafráze původního provolání Martina Luthera Kinga) je tudíž podivné osvobození od již poznaných forem jazzového mainstreamu nebo jiné hudební produkce směřující ke stereotypu. Podivné pro svoji zdánlivou rezervovanost a zároveň pro časté vykročení do neznáma.

Vydavatel: Bluebird / BMG

Nahráli: Dave Douglas - trubka, Bill Frisell - kytara, Chris Potter - tenorsaxofon, basklarinet, Uri Caine - Fender Rhodes piano, James Genus - kontrabas, baskytara, Clarence Penn - bicí, perkuse

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.