Darius Milhaud: Le Boeuf sur le toit – Benjamin Britten: Suite pro housle a klavír – Bohuslav Martinů: Sonáta č. 3 pro housle a klavír

Jana Vonášková-Nováková – housle, Petr Novák – klavír. Produkce: Pavel Vlček. Text: A, Č. Nahráno: 11/2007, Studio ČRo Plzeň. Vydáno: 2008. TT: 61:45. DDD. 1 CD Cube-Bohemia CBCD2841 (distribuce Panther).

Kariéru Jany Novákové (dnes i Vonáškové ) sleduji už od její účasti v soutěži Talent roku. Co se týká rychlosti vývoje, uzrávání, tak nemá mezi svými vrstevníky-houslisty konkurenta. Je pozoruhodné, kam dospěla od doby, kdy jejími hlavními atributy byly mimořádná muzikalita i psychická nestálost. Dnes je z ní komplexní houslistka, vynikající komorní hráčka (od roku 2003 členka Smetanova tria), sólistka a matka. Vnějším atraktivním rámcem by mohlo být, že je společným sourozeneckým projektem, přičemž Petr Novák ukazuje, že je nadějným komorním hráčem. Mnohem důležitější je však neortodoxní program a jeho skvělá interpretace.

Efektní začátek obstarala suverénně zahraná, technicky velmi náročná cinéma-fantaisie Le Boeuf sur le toit op. 58 b , nebo-li kinematografická fantazie Vůl na střeše Daria Milhauda. Houslová verze je u nás uváděna mnohem méně nežli její verze orchestrální či verze pro čtyřruční klavír. Letitá nahrávka Gidona Kremera a Olega Maisenberga pro Warner Classics je sice ještě více technicky nad věcí, ale ve „francouzském“ šarmu si nezadá.

Objevem je pro mě Brittenova Suita op. 6 . Nikdy jsem ji neslyšel a pouze jsem zjistil, že naše houslistka je asi druhá, kdo ji natočil, přičemž ta první, kterou jsem neslyšel (Zambrzycki – Payne, EMI), údajně již není k dostání. Konzervativně laděná, efektní (Waltz) skladba z 30. let sice ještě nemá typický brittenovský rukopis a inspiruje se lecčíms z minulosti i současnosti, ale je nástrojově vděčná a pro muzikální umělce je příležitostí ukázat, co v nich je.

Třetí sonátu H. 303 Bohuslava Martinů musím chtě nechtě poměřovat s referenční nahrávkou Bohuslava Matouška a Petra Adamce (Supraphon). Jana Vonášková-Nováková ji hraje zdravě bez přílišného respektu k tradici (Suk, Snítil, Ženatý, Matoušek), přesvědčivě vnáší do hry svůj názor, který může i nemusí posluchač akceptovat. Pro mě bylo její provedení velmi sympatické. S věkem jistě přijde i větší nadhled.

Projekt sourozenců Novákových je jedním z nejpozitivnějších českých houslových projektů roku 2008.

Body: 5 z 6

Sdílet článek: