čtvrtek, 29. květen 2008

Danielle de Niese - Handel Arias

Napsal(a) 

Danielle de Niese - Handel Arias Danielle de Niese - Handel Arias

(Giulio Cesare in Egitto, Rinaldo, Alcina, Teseo, Apollo e Dafne, Ariodante, Amadigi di Gaula, Semele)

Danielle de Niese - soprán, Les Arts Florissants, William Christie - dirigent, umělecký vedoucí. Text: A, N, F. Nahráno: 5/2007, Paříž. Vydáno: 2007. TT: 71:50. DDD. 1 CD Decca 475 8746 (Universal Music)

I když se firma Decca ještě na přelomu století prezentovala jako operní label No. 1, tak už to dávno není pravda. Firma pod novým managementem přehodnotila svoje směřování, stále více směřuje do takzvaně populárních žánrů, uvolňuje svoje kmenové umělce (Bell, Josefowicz, Scholl), exploatuje svůj obrovitý archiv a nových nahrávek, které by oslňovaly svět, vzniká jako šafránu. Nechává si pěvecké hvězdy - Bartoli, Fleming, Flóreze - a kupodivu má ještě pár lidí, kteří nebyli propuštěni a jsou schopni nalézt skvělé, perspektivní hlasy. Před časem měla debut Nicole Cabell a v říjnu vyšel debut Danielle de Niese (*?1980), americké sopranistky s australsko-srílanskou rodinnou historií. (Shodou okolností ve stejnou dobu přišly i na český trh zásadní novinky Bartoli a Flóreze.) Je to skutečně zjev, jaký se objeví jednou za deset let, možná za celý život producenta. Dobře vyškolený, technicky brilantní, zářivý, lehký soprán, který v koloraturách upomíná slavičí zpěv. Hlas, který mi trochu připomíná Natalii Dessay, ovšem výrazně mladší, sice ještě bude potřebovat uzrát, zvláště ve výškách a v celkovém používání jedinečného daru v hrdle, ale už teď je to jako zjevení. Její vystoupení v Händlově opeře Giulio Cesare v roce 2005 na festivalu v Glyndebourne bylo triumfem, k jakému nedochází často. A právě tato produkce přiměla firmu Decca nabídnout jí händlovský projekt. Navíc se produkci podařilo přesvědčit ke spolupráci americko-francouzského guru barokní hudby Williama Christieho, což povýšilo projekt zase o stupeň výše.

V poslední době vyšlo shodou okolností několik pěveckých recitálů s Händlovou hudbou. V první řadě je to Magdalena Kožená (DG, recenze viz HARMONIE 10/2007), dále dva tenorové projekty: Ian Bostridge (EMI Classics) a Mark Padmore, Lucy Crowe a Robin Blaze (Harmonia Mundi France, The English Concert, Andrew Manze). Jestliže se dívám na desku de Niese prizmatem nahrávek Kožené a předtím Bartoli, tak musím konstatovat, že čistě poslechově je první výrazově promyšlenější a propojení textu s hudbou je velmi těsné, druhá dokáže více pracovat s proměnami hlasu a probudit "barokní vichřici". Zpěv de Niese je otevřený, jde bez hlubokomyslných oklik a přílišného bádání o světě barokních afektů přímo k posluchači, nakazí vás nefalšovaným, "dětským" nadšením z hudby a celkový dojem je svým způsobem strhující. Ovšem de Niese má něco, co její soupeřky už teď nemají a mít ani nemohou. Ona nejenže skvěle zpívá, ona by mohla být sexuálním symbolem nové doby, což hodně podporuje její výjimečné taneční nadání, jaké jsem dosud u žádné pěvkyně neviděl. Takže když zhlédnete videoklipy z Giulia Cesara z Glyndebourne, tak možná řeknete, že jste něco takového ještě neslyšeli.

Co se týká repertoáru, tak její (možná spíše Christieho) operně-oratorní výběr je působivý, ale už jsem slyšel zajímavější volbu (Kožená, Bartoli). Ovšem určitě doporučuji kromě jiného track 8 (Rinaldo - Vo0˜ far guerra ), v kterém je fantastické cembalové sólo. Úroveň doprovodu nebudu komentovat. Neznám nahrávku, na které by soubor Les Arts Florissants hrál špatně.

Takže firma Decca zachytila zrození nové pěvecké hvězdy. Jsem zvědav, jak dlouho to bude trvat českým dramaturgům, intendantům a promotérům. (Je zajímavé, že Daniellu de Niese zastupuje tatáž agentura jako Renée Fleming, Elinu Garanču, Annu Netrebko, Anne Sofii von Otter, Jennifer Larmore, Rolanda Villazóna, Andrease Scholla nebo Ildebranda D0˜Arcangela - IMG Artists.)

Body: 5 z 6

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.