čtvrtek, 25. listopad 2010

Daniel Hope - Air. a baroque journey (Falconieri, Ortiz, Händel, Marini, Matteis, Pachelbel, Telemann, Von Westhoff, Geminiani, Valente, Leclair, Bach)

Napsal(a) 

Daniel Hope - Air. a baroque journey (Falconieri, Ortiz, Händel, Marini, Matteis, Pachelbel, Telemann, Von Westhoff, Geminiani, Valente, Leclair, Bach) Daniel Hope - Air. a baroque journey (Falconieri, Ortiz, Händel, Marini, Matteis, Pachelbel, Telemann, Von Westhoff, Geminiani, Valente, Leclair, Bach)

Daniel Hope – housle, Lorenza Borrani – druhé sólové housle, sólisté Evropského komorního orchestru, Kristian Bezuidenhout – cembalo, varhany, Stefan Maass, Stephen Rath – loutna, kytara, theorba, Hans-Kristian Kjos Sorensen – perkuse. Produkce: Alexander Buhr a Daniel Hope. Text: A, N, F. Nahráno: 6/2009, Wyastone, Nimbus Concert Hall. Vydáno: 2009. TT: 63:41. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 8094 (Universal Music).

Daniel Hope je v jednotě se svým jménem jednou z největších houslových nadějí pro 21. století. Má dokonalou techniku, dobře rozpoznatelný projev, netradiční vztah k dramaturgii a buldočí zavilost při prosazovaní svých nápadů. Jedním z nich je i nová deska u jeho domovské firmy Deutsche Grammophon s názvem Air – baroque journey. Po terezínském a mendelssohnovském projektu barokní procházka houslovou Evropou. Je to zábavná sonda do hudby Itálie, Německa, Francie, Anglie, Portugalska a Španělska od 16. do 18. století, přičemž si Hope ve shodě s dobovou zvyklostí nedělá starosti s originalitou; leckterý track zní v úpravě lépe nežli originál. Air odkazuje k slavné Bachově melodii, ale zajímavější jsou drobné kousky londýnského houslisty 17. století Nicoly Matteise, neapolského skladatele a varhaníka Antonia Valenteho, drážďanského houslového mága Johanna Westhoffa, jehož skladby pro sólové housle inspirovaly J. S. Bacha, nebo neapolského komponisty a loutnisty Andrey Falconieriho. Nejrozsáhlejší skladbou desky je Geminianiho Concerto grosso g moll č. 5 ; nechybí zde decentně interpretovaný Canon Johanna Pachelbela. Virtuozita, nasazení a zvuková brilance všech hráčů je fascinující. Jak vidno, stylovosti lze dosáhnout i bez obloukového smyčce, zkrácených hmatníků a autenticky seříznuté kobylky. Pro někoho to bude dobře udělaná běžná antologie, pro jiného skvělý nápad. Já se kloním k druhé možnosti.

Body: 5 z 6

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.