pondělí, 9. červen 2003

Concerto Italiano: (Vivaldi, Marenzio, A. Scarlatti, J. S. Bach, Händel, Monteverdi, Rossini) -

Napsal(a) 

booklet booklet
Concerto Italiano je soubor, který někdy sice může v posluchačích vyvolat velice rozdílné reakce, ale rozhodně se s ním nelze nudit. Na prvním CD svého kompletu představuje pod vedením Rinalda Alessandriniho Vivaldiho známý opus Čtvero ročních dob , druhá část snímku je kompilací dřívějších počinů včetně tří souborem dosud nenahraných skladeb.

Vivaldiho slavné dílo je v podání těchto umělců především "zábavné". Při pohledu do bookletu snadno zjistíme, že zde totiž nejde o snahu představit zbrusu nový autentický pohled (je-li to ještě vůbec možné), ani řešit složité interpretační otázky, ale o zábavu, která nepostrádá vtip, spád a švih - ostatně, proč ne? V doprovodném textu spolu rozmlouvají dvě bezejmenné postavy ve vtipně aplikované formě "pedagogického dialogu" mezi učitelem a nezkušeným žákem, v tomto případě řekněme "echt laikem". Během poslechu se tedy můžeme probírat textem a přemýšlet o zvukomalbě "chrápajících houslí" nebo o "vysokém obsahu alkoholu" v první části Podzimu . Reakce na mnohdy dosti "horkokrevné" až akční pojetí (ani "rychlojezdec" Nigel Kennedy by se za taková tempa nemusel stydět) se jistě budou lišit. Důrazy na převážně rytmickou složku děl a zároveň bohaté rozvíjení ploch improvizačního charakteru jistě zaujmou, na druhé straně možná zalitujeme, že detaily přišly poněkud zkrátka a zrychlená tanečnost některých vět je téměř za hranicí graciéznosti. Nelze ovšem také opominout důležitý fakt, že soubor své nástroje ovládá naprosto perfektně a všechna tempa uhraje bezpečně a s lehkostí sobě vlastní. Nezbývá než si vybrat, podobně jako si vybíráme, na které filmové zpracování kupříkladu ...Monte Christa se podíváme.

Druhé CD představuje Concerto Italiano v dalších polohách, kromě suverénních instrumentalistů se seznámíme i s vokální částí souboru (bohužel technicky ne zcela vyrovnanou). Všehochuť ukázek z děl 16. - 18. století poodkrývá široké interpretační rozpětí tohoto tělesa, třemi novinkami jsou Scarlattiho Magnificat , Allegro z Bachova Houslového koncertu G dur BWV 971 a Allegro z Vivaldiho Koncertu d moll L'Estro Armonico RV 565 . Máte-li chuť pobavit se, příjemně a "poučeně" si odpočinout, volbou Concerta Italiana rozhodně neprohloupíte.

Vydavatel: Opus111/Naive / Classic

Stopáž: 44:41 + 57:43

Body: 4 z 6

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.