Vivaldiho slavné dílo je v podání těchto umělců především „zábavné“. Při pohledu do bookletu snadno zjistíme, že zde totiž nejde o snahu představit zbrusu nový autentický pohled (je-li to ještě vůbec možné), ani řešit složité interpretační otázky, ale o zábavu, která nepostrádá vtip, spád a švih – ostatně, proč ne? V doprovodném textu spolu rozmlouvají dvě bezejmenné postavy ve vtipně aplikované formě „pedagogického dialogu“ mezi učitelem a nezkušeným žákem, v tomto případě řekněme „echt laikem“. Během poslechu se tedy můžeme probírat textem a přemýšlet o zvukomalbě „chrápajících houslí“ nebo o „vysokém obsahu alkoholu“ v první části Podzimu . Reakce na mnohdy dosti „horkokrevné“ až akční pojetí (ani „rychlojezdec“ Nigel Kennedy by se za taková tempa nemusel stydět) se jistě budou lišit. Důrazy na převážně rytmickou složku děl a zároveň bohaté rozvíjení ploch improvizačního charakteru jistě zaujmou, na druhé straně možná zalitujeme, že detaily přišly poněkud zkrátka a zrychlená tanečnost některých vět je téměř za hranicí graciéznosti. Nelze ovšem také opominout důležitý fakt, že soubor své nástroje ovládá naprosto perfektně a všechna tempa uhraje bezpečně a s lehkostí sobě vlastní. Nezbývá než si vybrat, podobně jako si vybíráme, na které filmové zpracování kupříkladu …Monte Christa se podíváme.
Druhé CD představuje Concerto Italiano v dalších polohách, kromě suverénních instrumentalistů se seznámíme i s vokální částí souboru (bohužel technicky ne zcela vyrovnanou). Všehochuť ukázek z děl 16. – 18. století poodkrývá široké interpretační rozpětí tohoto tělesa, třemi novinkami jsou Scarlattiho Magnificat , Allegro z Bachova Houslového koncertu G dur BWV 971 a Allegro z Vivaldiho Koncertu d moll L'Estro Armonico RV 565 . Máte-li chuť pobavit se, příjemně a „poučeně“ si odpočinout, volbou Concerta Italiana rozhodně neprohloupíte.
Vydavatel: Opus111/Naive / Classic
Stopáž: 44:41 + 57:43
Body: 4 z 6
