úterý, 1. červen 2004

Claudio Monteverdi: L'Orfeo

Napsal(a) 

booklet booklet
Monteverdiho Orfeo z roku 1607, jenž může působit jako protiváha mladší Eurydiky jeho kolegy Periho, sice je první velkou operou evropských hudebních dějin, ale neočekávejte od ní árie jako třeba z Gluckova Orfea (a Eurydiky ) z roku 1774. Zdánlivě prostá struktura by mohla vyvolat pocit, že se jedná o interpretačně snadné dílo raného baroka. Opak je však pravdou. Vystihnout emoce zakódované do hudby, nádherný příběh tragické lásky, jenž smírně ústí do Orfeova "nanebevzetí" a setkání s milovanou bytostí v jiné dimenzi a vše provést na nejvyšší úrovni si žádá velmi erudované a nadšené hudebníky. Dirigentka, cembalistka, varhanice a muzikoložka Emmanuelle HaĘm , jež se loni připomněla skvělou nahrávkou Purcellovy opery Dido & Aeneas , sestavila výborný tým.

Dominantním a dle mého soudu pro roli Orfea ideálním pěvcem je zde tenorista Ian Bostridge . Do epizodní role Hudby obsadila HaĘm hlasově podmanivou Natalii Dessay , díky níž je úvod fantastickým zážitkem. Na zvláštní barvu Patrizie Ciofi v roli Eurydiky si asi budete chvíli zvykat, ale určitě mu přijdete na chuť a dostane se vám pod kůži. Pro interpretaci barokní hudby je sbor European Voices naprosto ideálním tělesem a totéž lze konstatovat o souboru Le Concert d'Astrée a virtuózním dechovém ansámblu Les Sacqueboutiers . Všemu však vládne geniální hudba Claudia Monteverdiho. Jestliže opera má podtitul "Favola in Musica" (hudební báje), pak autor je sugestivní "narratore" (vypravěč).

Vydavatel: Virgin Classics Veritas / EMI Records

Nahráli: Bostridge, Dessay, Ciofi, Gens, Maltman, Regazzo, Coote, Prina, Agnew, Luperi, European Voices, Les Sacqueboutiers, Le Concert d'Astrée, Emmanuelle Haem

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.