Claudio Arrau: Schumann, Beethoven

Elegantní Chilan s knírkem zasedl počátkem šedesátých let k nahrávce Schumannova Koncertu a moll a cyklu Karneval . Claudiu Arrau bylo tehdy šedesát a každý z velkých pianistů měl tehdy ještě svůj nezaměnitelný styl. Ten Arrauův spočíval nejen v neobvyklém držení rukou s vysokým zápěstím, ale také ve svérázném cítění rytmických nuancí. Ty jsou tolik patrné právě v Karnevalu. Sólista se nenechal vyvést z míry na dnešní dobu neúnosným počtem překlepů, je na něm znát fyzické a emocionální vypětí přenášející se do tónů. Dnes by jeho hra možná působila staromódně, co do tónové kvality se mu však málokdo vyrovná. Předvádí zde příkladné a nenapodobitelné barevné odlišení polyfonních hlasů (konečně se posluchač dozví, proč se Replique jmenuje Replique !), jaké se zaskvělo především v nádherné pomalé větě z Beethovenovy Sonáty c moll op. 111 . Současník Claudia Arraua, vystupující pod svým křestním jménem Solomon , sdílel s prvně jmenovaným podobný osud zázračného dítěte, které vyrostlo ve významnou pianistickou osobnost. Na pohled ovšem najdeme ztěží odlišnější typy. Solomon je ztělesněním koncentrované rezervovanosti, v jeho tváři se nepohne ani sval (a to, prosím, při Appassionatě !) a na rozdíl od spontánního a "trpícího" vrstevníka nehýří překlepy. Zaznamenání hodné je takřka metronomické lpění na zvoleném tempu. Zvukové kvality na nahrávce z roku 1956 je bezpředmětné hodnotit, je to však jediný vizuální záznam pořízený s tímto pianistou krátce předtím, než jej osudově zasáhla mrtvice a následné ochrnutí. Dva z nejvýznamnějších pianistů své generace ztělesňují svými dlouhými životy sepětí naší současnosti s tradicí 19. století: první coby žák Lisztova žáka, druhý školený studentkou Clary Schumannové.

Vydavatel: EMI

Stopáž: 113:00

Nahráli: Claudio Arau - klavír, Salomon - klavír, London Philharmonic Orchestra, George Hurst

Body: 3 z 6