středa, 18. únor 2004

Claude Debussy: Pelléas et Mélisande

Napsal(a) 

booklet booklet
Inscenace Debussyho symbolistické opery podle Maurice Maeterlincka byla vytvořena v koprodukci Velšské národní opery a divadla Châtelet v Paříži a povězme rovnou, že při ní došlo k mimořádnému souznění hudebního nastudování, vedeného Pierrem Boulezem , režií Petera Steina a trojice, zodpovědné za vizuální tvar (scéna Karl-Ernst Hermmann , kostýmy Moidelle Bickel , světla Jean Kalman ). Celý tým vnímal a interpretoval snovou pohádku naplněnou filozofickou hloubkou shodně a dojem z výsledku je vskutku nezapomenutelný. Inscenace byla již dostupná dříve na videozáznamu, DVD zpracování nabízí navíc volbu titulků v pěti jazycích (včetně španělštiny a čínštiny). V bookletu citovaný úryvek z dobové kritiky nám dnes - jako v mnoha podobných případech - připadne naprosto scestný, historicky je však zcela pochopitelný, je totiž zrcadlem všech tvrdošíjně se držících klišé i protiútoků proti nim, kterými se vyznačovala každá proměna stylů. Debussyho opera se narodila deset let po obrovském boomu veristů, se všemi jejich obnaženými vášněmi, napínavými zápletkami a excentricky působivými, do divadelního prostoru tryskajícími instrumentačními efekty. Kritika si z oněch "krváků" (kterým ovšem čtvrtstoletí předtím otevřela cestu právě tak publikem odmítnutá Bizetova Carmen ) utahovala, publikum je přijímalo tak, jako my dnes přijímáme televizní thrillery. Excentrika Maeterlinckova a Debussyho se obracela dovnitř, do prapodivných hlubin duše, uzavřené a záhadné, které se právě tehdy ve Vídni snažil porozumět Sigmund Freud (nezapomeňme také, že jen o rok starší než opera Debussyho je Dvořákova Rusalka ). O něco málo později se oba tyto proudy - onen okázale vygradovaný i ten dušezpytný - sešly v celovečerních aktovkách Richarda Strausse. Maeterlinckovo drama přibližně ve stejné době okouzlilo nejen Debussyho a jeho francouzského kolegu Gabriela Faurého, ale také ve freudovské Vídni působícího Arnolda Schönberga: i u tak rozličných osobností nalezneme nakonec víc společného, než toho, co je rozděluje. V tomto případě to byl především odkaz Wagnerův a hlavně jeho Tristana a Isoldy.

Inscenace Pelléa a Mélisandy z roku 1992 měla také mimořádné štěstí na obsazení: těžko si lze představit ideálnější typ pro křehkou dívku, o níž nevíme, odkud přišla a s jakým tajemstvím a kam odchází, než Alison Hagley , pro nerozhodného trpitelského Pelléa než Neilla Archera a pro chlapsky hrdého a bolestně zraněného Golauda než Donalda Maxwella . Nejde přitom o žádné specialisty na "sprechgesang", spíše naopak: Alison Hagley je například vynikající hraběnkou ve Figarově svatbě , rovněž Neill Archer patří k předním mozartovským tenorům (Tamino, Ottavio), Donald Maxwell je ceněný Rigoletto nebo Jago. Díky skvělé kameramanské práci (režie záznamu rovněž Peter Stein) není zřejmě dojem z nahrávky o nic menší než z živého představení.

Vydavatel: Video Deutsche Grammophon / Universal Music

Stopáž: 158

Nahráli: Alison Hagley, Neill Archer, Donald Maxwell, Kenneth Cox, Penelope Walker, Samuel Burkey, Peter Massocchi, Orchestra and Chorus of Welsh Nationalo Opera, Pierre Boulez, Peter Stein - režie

Body: 5 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.