Clara Haskil – klavír. Produkce: Gottfried Kraus. Text: A, N. Nahráno: live, 8. 8. 1957, Mozarteum, Salzburg. Vydáno: 2006. TT: 67:38. ADD, digitally remastered. 1 CD Orfeo C 706061 B (distribuce Classic).
Clara Haskil zaujímá mezi slavnými klavíristy 20. století velmi zvláštní postavení. Narodila se v roce 1895, její mimořádný talent se projevil už v dětském věku, ale vážné dlouhodobé onemocnění v letech 1914?–?1918, útěk před nacisty v roce 1941 a další těžká choroba v roce 1942 byly příčinou, že její koncertní dráha začala až roku 1949. Na uměleckou kariéru jí zbývalo necelých deset let, neboť další zdravotní potíže v roce 1958 ji přinutily omezit koncertní činnost na minimum. V letech 1949-1958 vystupovala Clara Haskil na nejvýznamnějších pódiích, v letech 1950-1957 byla mimo jiné pravidelným hostem Salcburského festivalu. Předložené CD nám nabízí živý záznam jejího posledního festivalového recitálu z 8. srpna 1957. Zahájila ho působivým provedením Mozartovy Sonáty C dur KV 330 . Tón klavíru Clary Haskil má nenapodobitelnou barvu, je krásně znělý a velmi konkrétní, což ve spojení s vynikající prstovou technikou propůjčuje Mozartově hudbě jedinečnou perlivost a jiskřivost. Přestože je Clara Haskil ceněná především jako mozartovský interpret, daleko více se mi v jejím podání líbí Beethovenova Sonáta Es dur op. 31/3 . Jako by teprve tady mohla Clara Haskil naplno uplatnit svůj smysl pro pevný rytmus, kterého je právě v Beethovenovi tolik zapotřebí. Také její „konkrétní“ tón je Beethovenovi jen ku prospěchu. Ve všech čtyřech větách uplatňuje Clara Haskil poměrně rychlá tempa, sforzata ve Scherzu hraje dokonce s odpichem téměř jazzovým. Celá skladba je nabitá mladistvou energií a vitalitou, jakou bychom od křehké dvaašedesátileté dámy rozhodně nečekali. Schubertova Sonáta B dur D 960 nevyznívá už tak přesvědčivě. V rozměrné první větě překvapují agogické výkyvy (neustálé „rozjíždění“ a „zpomalování“) a zvláštní „kostrbatá“ dynamika. Ještě rozpačitější dojem vyvolává volná věta, především její první část. Teprve ve Scherzu a ve finální větě jako by se Clara Haskil vrátila do světa, který je jí blízký. Svižná tempa a brilantní technika dodávají oběma větám potřebný švih a ani občasné agogické zvláštnosti v nich nepůsobí tak rušivě, jako ve větě úvodní.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
