sobota, 7. duben 2012

Christoph Wolff - Johann Sebastian Bach

Napsal(a) 

Christoph Wolff - Johann Sebastian Bach Christoph Wolff - Johann Sebastian Bach

Překlad: Hana Medková. Vyšehrad, Praha 2011, 544 stran.

Kvalitní muzikologická produkce na českém trhu je poměrně vzácným jevem, a proto každý zdařilý titul si zaslouží širší publicitu, včetně překladů. Kniha Christopha Wolffa jistě doporučení nepotřebuje – českému čtenáři se v ní do rukou dostává zásadní dílo bachovského výzkumu a zároveň jeden z nejprodávanějších muzikologických titulů posledních deseti let. Autor patří k nejpovolanějším ve svém oboru – bachovskému výzkumu se věnuje téměř půl století, od roku 1976 je profesorem hudební vědy na univerzitě v Harvardu a od roku 2001 ředitelem významné vědecké instituce, Bachovského archivu v Lipsku. Práce je koncipována především biograficky, na což Wolff své čtenáře upozorňuje již v předmluvě. Jedná se však pouze o autorovo taktické varování těm, kteří by snad doufali nalézt informace ke každé skladbě či komplexní hudební analýzy. Nehledě na tyto proklamace a skutečně detailní sledování osudů Johanna Sebastiana Bacha, prostředí, v němž vyrůstal a působil, lidem, s nimiž se na své životní pouti setkal apod., je prostor věnovaný hudební problematice značný. Autor na mnoha místech nabízí vhled do Bachova kompozičního myšlení, geneze, stavby i stylových aspektů děl, ale i detailů týkajících se např. konstrukce varhan, podoby rukopisů, liturgických souvislostí nebo provozovací praxe. Důležitým motivem, který je exponován v předmluvě, a poté se pravidelně objevuje v celé knize, je učenost Bacha, a to nejen ve smyslu dokonalosti jeho skladatelské techniky ale umělcově celkově intelektuálním charakteru. To je jeden z Wolffových osobitých přínosů jeho výkladu Bacha, který se v původním anglickém vydání knihy odrážel i v jejím názvu (Johann Sebastian Bach – The Learned Musician). Přes množství zajímavých údajů o Bachových studiích na lyceu v Lüneburgu či intelektuálním ovzduší Lipska však právě tento aspekt působí lehce přepjatě a u pozorného čtenáře vzbudí pochybnost, podobně jako neustálé zdůrazňování všech i jen hypoteticky možných pozitivních souvislostí a elegantní odmítání negativních. Tento pohled ovšem souvisí s celkovým obrovským zaujetím autora pro předmět svého bádání, pochopitelnou fascinací a úctou k Bachovi, která se promítá do celého textu, a souzní i s názory hojně citovaného zakladatele bachovského bádání v 18. století, J. N. Forkela. Uvedená fakta však nic nemění na skutečnosti, že Wolffova monografie je vynikajícím dílem svého oboru a širokého užití. Podrobně postupující výkladový text velmi vhodně doplňují četné tabulky, schémata, obrazové dokumenty, notové příklady, v závěru knihy potom chronologie, rejstříky a samozřejmý soupis literatury. To vše umocňuje kvality textu, který již sám o sobě představuje obdivuhodnou sumarizaci velké části bachovského bádání druhé poloviny 20. století a bude zdrojem poučení i inspirace pro několik generací čtenářů. Také proto patří všem, kdo se zasloužili o po všech stránkách precizně připravené české vydání, velké díky.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Marc Niubò

Ředitel Ústav hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se primárně věnuje hudební historiografii, odkrývání minulého, zkoumání skladeb, jejich příběhů, tvůrců, interpretů, kontextů, souvislostí. Jeho dlouhodobým badatelským tématem je italská opera v Praze, badatelsky se také věnuje duchovní hudbě – české i italské, ale primárně v domácím kontextu. Řadě dalších témat, jako např. hudba anglického či španělského baroka, dílo M. A. Charpentiera, W. A. Mozarta, Antonína Dvořáka, otázky provozovací praxe, edičních technik, hudební kritiky, se věnuje spíše příležitostně anebo primárně ve výuce Ústavu hudební vědy.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.