Christoph Willibald Gluck: Orphée et Eurydice

Gluck by měl z nahrávky pařížské verze Orfea a Eurydiky (1774) jistě radost. Sice by asi nevycházel z údivu nad dravými tempy hlavně ve scénách, kdy fúrie Orfeovi brání ve vstupu do Hádovy říše mrtvých, ale nejspíš by ocenil, jaké se dirigentovi podařilo dostat ze svých hráčů a zpěváků emoce, jak sugestivně dokázal navodit psychologičnost a dramatičnost děje a jeho provázanost z hudbou. Dirigent Marc Minkowski rozvinul realistické hudební drama do pro mě netušených dimenzí a navázal na své bývalé dva gluckovské operní projekty - Armidu a Ifigenii na Tauridě (Deutsche Grammophon). Dokonce mám pocit, že je Orfeem překonal; alespoň v orchestrální složce určitě. Minkowski je schopen dlouhodobého tektonického myšlení, takže od truchlícího Orfea a pastýřů kvůli Eurydice v úvodu až po děkovný chvalozpěv za díky Erosovi druhé zmrtvýchvstání v závěru, kdy láska a manželská věrnost vítězí nad temnotou Styxu, jste neustále v napětí a nebudete se ani na chvíli nudit. Dirigent dokázal hudbě vtisknout živost a zemitost, jakou z minulých nahrávek neznám. Určitě bych mohl teoreticky vytipovat pro hlavní role Orfea a Eurydiky (Richard Croft a Mirelle Delunsch ) technicky o něco lepší a pěvecky ještě zářivější hlasy, ale celek je nejen úžasná oslava Gluckova génia, ale i výpověď o Minkowském, svého druhu zpověď. Je to projekt, v němž se respektuje tvůrce a zároveň se osobitě posouvá dál. A v tom je jeden z hlavních přínosů nahrávky. Tak zvaná historicky poučená interpretace (dříve se tvrdilo autentická) je totiž bez přesvědčivé osobní interpretační pečeti ničím.

Vydavatel: Archiv Produktion/Deutsche Grammophon / Universal Music

Stopáž: 65:20 + 44:02

Nahráli: Croft, Delunsch, Harousseau, Delgado-Boge, Choeur des Musiciens du Louvre, Les Musiciens du Louvre Grenoble, Marc Minkowski

Body: 6 z 6 - tip Harmonie