pondělí, 7. duben 2008

Chick Corea & Béla Fleck - The Enchantment

Napsal(a) 

Chick Corea & Béla Fleck - The Enchantment Chick Corea & Béla Fleck - The Enchantment

Chick Corea & Béla Fleck

The Enchantment

Chick Corea - klavír, Béla Fleck - banjo. Vydáno: 2007. TT: 54:25. 1 CD Concord Records 08880723 02532 (Universal Music).

Vše má svůj rub a líc, nic není černobílé, platí to také v hudbě. Fúzování všeliké, parafrázováno s Komenským, přináší na jedné straně spoustu zajímavého (včetně celistvého žánru tak obohacujícího hudbu, jakým je jazz), na druhé straně slábne rozlišovací cit pro kořeny. Při poslechu Coreovy Senority v úvodu nového alba The Enchantment jsem se potěšil španělskou melodikou éry hitů Return To Forever, včetně jejího dramatického citového podtextu, po pár minutách znejistil, neposlouchám-li některý z klavírních opusů Gismontiho s jeho brazilským exotismem střiženým poctivým studiem kultury Indiánů, ale také francouzské soudobé hudby. Následuje rytmicky strhující Fleckovo Spectacle, ozvěna minulosti sahající zřetelně až k ragtimu. V Coreově tématu Joban Dna Nopia oba interpreti září jazzově v lesku moderny zcela příkladně. V rámci "modré" nálady nám dvojice dokládá svou snadnost bytí v dokonalém muzikantském dialogu. Fleckovo Mountain je oknem do světa autorova avantgardního bluegrassu, v němž nacházejí své smysluplné místo jazzové prvky včetně improvizace. Právě touto otevřeností Fleck sluje už od přelomu osmé a deváté dekády minulého století. Pianistu bluegrassové téma nejen strhne, dokonce inspiruje k ozvláštnění dálněvýchodním melodickým podbarvením. Nechybí ani oblíbený Children0˜s Song #6 z Coreova proslulého dětského zpěvníku. Souhra prstů obou muzikantů je stejně působivá jak v nezapomenutelných verzích s vibrafonem Garyho Burtona. Fleckova A Strange Romance nás vrací do Evropy - trocha romantismu s ohlasy Bartókovy vlasti. Podobně melodická rozvernost vyvěrá z Fleckova Waltse For Abby . Latinskoamerický standard Barrosy a Russella Brazil , který proslavil už kytarista Django Reinhardta na konci třicátých let, je jediným převzatým titulem a upomínkou inspiračního prostředí, k němuž se Corea hlásí.

Oba muzikanti patří k těm, kteří svérázně ovlivňují americkou hudbu příslušných žánrů ozvěnami lidové i klasické hudby svých evropských prapředků. Chick Corea a Béla Fleck se setkali už v půli devadesátých let na albech Tales From Acoustic Planet a Live Art. Jako formální duo se však sešli teprve loni v prosinci k provedení této nahrávky. Spatřila světlo světa letos a zapadá do vlny nové akustické hudby vzešlé na počátku osmdesátých let, k jejímuž definování tehdy přispěl Béla Fleck albem Natural Bridge (1982). Jistě si připomenete činnost Martina Kratochvíla v této oblasti v druhé půli osmé dekády. Důvod? Osvěžení po výrazně elektrických a rockujících sedmdesátých letech. Dnes je tato akustická "novota" opět běžným jevem, hudba z recenzované nahrávky však dokazuje, že zkušení muzikanti stále ještě mohou přinášet zdařilou a svéráznou hudbu, překvapující svěžestí nápadů a slyšitelnou zaujatostí a radostí ze hry. Fleck je na pětistrunné banjo, zcela typické pro moderní country & western music, virtuózem. Příznačná tlumená barva tónů se zanedbatelným echem působí spíše perkusním dojmem, proto má tolik společného se zvukem klavíru. Ideologicky řečeno, zvuk banja v souznění s piánem propojuje svět výsostně soudobého jazzu se světem živoucí moderní lidové hudební kultury. Corea s Fleckem výrazně poctili jeden z fenoménů americké hudby, zábavní hudbu venkova a malých měst.

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.