pátek, 9. duben 2004

Charles Dollé: Pieces de viole avec la Basse Continue op. 2

Napsal(a) 

booklet booklet
Sólový CD debut českého gambisty Petra Wagnera je v mnoha ohledech pozoruhodný. Na první pohled překvapí již samotný výběr skladeb. Zatímco bychom mohli předpokládat, že temperamentní interpret sestaví program například z extrovertních a okázale virtuózních děl Antoina či Jeana Baptista Antoina Forqueray, nacházíme zde poměrně tradičně zkomponované Pieces de viole francouzského gambisty Charlese Dollé, vydané jako skladatelův druhý opus roku 1737. Dollé patřil k poslední generaci velkých francouzských gambistů, je znám však v podstatě jen prostřednictvím svých tištěných skladeb. Ve své jediné sbírce určené pro basovou violu da gamba výrazně navazuje na své slavné předchůdce - adresátem tradičního tombeau zařazeného do výrazově nejzávažnější druhé suity není nikdo jiný než Marin Marais -, což je ovšem v tehdejší Francii zcela okouzlené italskou hudbou poměrně nezvyklé. Virtuozity je zde dosti, je však skryta a zcela podřízena celku, vyznačujícím se elegantností proporcí a klasickou projasněností a průzračností. Onoho kýženého "bon gonts", dobrého vkusu, jímž jsou skladby prodchnuty, se pak podařilo skvěle dosáhnout i oběma interpretům. Jestliže snad zvuk Wagnerovy gamby nedosahuje za všech okolností oné plnosti a kulatosti, jakou známe například ze Savallových nahrávek, je to zcela vyváženo působivou, výstižnou a brilantní artikulací, díky níž skvěle vyznívají například všechny allemandy otevírající vždy suitu po preludiích. Renomovaný a u nás dobře známý cembalista Jacques Ogg je svojí nenápadnou, avšak zcela odpovídající realizací jednoduchých basů sólistovi nepostradatelným a nedocenitelným partnerem. Velice šťastné bylo zachovat na nahrávce původní pořadí suit, klasická vyváženost a proporčnost se tak projevuje i ve velkém měřítku a činí z poslechu CD úchvatný zážitek. K prvním silným momentům patří právě onou skrytou virtuozitou prodchnutá netradiční Fugue v druhé polovině první suity, skutečným vrcholem pak je celá druhá suita v tónině c moll obsahující řadu závažných částí a především "poslání" v podobě již zmíněného Tombeau de Marais le PÉre . Na konci již odlehčenější třetí suity A dur pak jako by v poslední větě, nazvané Carillon (zvonkohra nebo spíše zvonění, odkazuje-li název skutečně na opakující zaznívání basové struny), zazněly zvony upomínající blížící se konec celé slavné éry francouzské gambové hudby, zároveň však znějící k poctě krásně vydařené nahrávky.

Vydavatel: Dorian Recordings

Stopáž: 70:35

Nahráli: Petr Wagner - viola da gamba, Jacques Ogg - cembalo

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.