úterý, 1. březen 2005

Cesare Pugni: La Fille du Pharaon

Napsal(a) 

booklet booklet
Svetlana Zakharova, Sergej Filin, Orchestra of the State Academic Bolshoi Theatre Moscow, Alexander Sotnikov - dirigent, Pierre Lacotte - scéna, kostýmy, choreografie. Produkce: FranĆois Duplat. Text: F, A, N. Titulky: F, A, N, Š, rusky. Nahráno: 11/2003, Bolshoi Theater, Moskva. Vydáno: 2004. TT: 130 min. Bonus: 29:00. Obraz. formát: 16:9. Zvuk. formát: PCM Stereo, DTS 5.1., DVD 9 - PAL. 1 DVD Bel Air Classiques BAC001 (distribuce Classic). Tříaktový balet Faraonova dcera zkomponoval Cesare Pugni (1802 - - 1870) roku 1862 na libreto Julese-Henriho Vernova de Saint Georges, jemuž posloužil jako základ tehdy oblíbený příběh Theofila Gautiera Le Roman de la Momie . Choreografie se ujal Marius Petipa, pro něhož tento balet znamenal zásadní průlom v kariéře. Petipa zcela respektoval baletní hierarchii, kdy baletní soubor víceméně pouze asistuje při sólech primabaleríny, a dokonce i hlavní mužská postava je v roli doprovázejícího partnera. Hudba byla zcela v područí tance, a protože kvůli tomu došlo ke sporům se skladatelem, vznikala nakonec v rekordním čase k již hotovým tanečním scénám. (V podobné situaci se později ocitl i Čajkovskij, který odmítal upravovat hudbu podle přání sólistek.)

Balet vypráví o anglickém archeologovi lordu Wilsonovi a jeho sluhovi, kteří cestují po Egyptě. Písečná bouře je zažene do nejbližší pyramidy, v níž je pohřbena Aspicia, dcera jednoho z nejmocnějších faraonů. Wilson v pyramidě usne po vykouření opiové dýmky a ve snu prožije s Aspicií milostnou romanci. Jako Egypťan Taor zachrání princeznu před lvem, získá si její srdce a uteče s ní před králem z Nubie, kterému je Aspicia zaslíbena. Král však milence dostihne, překvapí osamocenou princeznu, a ta před ním ze zoufalství skočí do Nilu. Bůh Nilu se nad Aspicií slituje a propustí ji, později je obměkčen i faraon a lásce své dcery požehná. V tu chvíli se Wilson probudí, s úsměvem na rtech nad krásným snem.

Námět byl ve své době velmi moderní i populární, připomeňme alespoň, že v roce 1859 započalo budování Suezského průplavu a v Berlíně mohl Petipa navštívit Egyptské muzeum.

Novodobého provedení se ujal Pierre Lacotte , znalec baletu 19. století, který se pokusil dílo oživit tak věrně, aby mohl předvést publiku co nejautentičtější dobový pohled. Nepochybně se mu to podařilo. Ať už v neskutečně barvité přehlídce kostýmů, které dávají tušit jistou naivitu i stylizaci (dívky s oštěpy v nadýchaných baletních sukýnkách), nebo v choreografii, která je ukázkou čistého krystalického baletu. Hudba je v pozadí, děj se posouvá jen pozvolna, za to si lze užít mnoha sólových o sborových scén. Vynikající Světlana Zacharova je primabalerína par excellence, ladná, něžná, technicky dokonale přesná, Sergej Filin (Lacotte mu dopřál dost sólových výstupů) je jí mužným a technicky neméně kvalitním protějškem - s ukázkovými skoky. Skvělí jsou i ostatní sólisté, Maria Aleksandrova nebo Genadij Janin , a samozřejmě celý soubor Velkého divadla.

Bonusový materiál nabízí povídání Lacotta o složitých přípravách baletu, dále biografie choreografa a sólistů.

Vydavatel: Classic

Nahráli: Svetlana Zakharova, Sergej Filin, Orchestra of the State Academic Bolshoi Theatre Moscow, Alexander Sotnikov - dirigent

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.