neděle, 1. únor 2004

Cecilia Bartoli: The Salieri Album

Napsal(a) 

booklet booklet
Tajemná postava zahalená do černého pláště a s maskou na obličeji, zlověstně bušící na dveře Mozartova bytu a žádající jeho Requiem ... Salieri? Ano, to je stále ještě oblíbená, třebaže naprosto nesmyslná představa zbytku veřejnosti, kterou ovlivnil Formanův slavný Amadeus . Nepochybně i tento film však vzbudil u přemýšlivější části publika touhu zjistit, jak to se Salierim je "doopravdy", byl-li skutečně takový zloduch a - hlavně - jak vlastně komponoval. Tomuto přání vyšla vstříc již slušná řada nahrávek Salieriho vokální i instrumentální tvorby, z nichž některé jsou opravdu výborné. Dostupných je i několik seriózních salierovských monografií, takže lze říci, že reputace tohoto skladatele je značně napravena. Chybí de facto jediné, totiž dostat Salieriho hudbu do širšího povědomí, tedy alespoň do té míry, aby posluchačům "klasiky" při jménu Salieri vytanula na mysli představa kvalitní hudby či přímo konkrétní skladba. Soudě podle vyjádření na zadní straně obalu recenzované nahrávky, podobně o Salierim smýšlí i Cecilia Bartoli . A právě její snímek - bezpochyby nejatraktivnější a nejpůsobivější nahrávka Salieriho hudby na dnešním trhu - má všechny předpoklady tuto čestnou a důležitou úlohu sehrát. Třináct realizovaných árií (snad aby se potřely rovnou dvě pověry najednou...) pochází z celkem devíti Salieriho oper, od Armidy přes La grotta di Trofonio až po Palmiru , jež vznikly v rozpětí 25 let. Zastoupeny jsou všechny hlavní typy árií: komické, lyrické i dramatické, v různých svých odstínech závisejících na konkrétní postavě a dramatické situaci. Pozorný posluchač bude možná překvapen bohatstvím instrumentačních i formálních postupů, k čemuž lze pouze podotknout, že Salieri měl z první ruky nejen díla Mozartova, ale i Gluckova, ovšem také, že se skladatel ve stáří k některým svým dílům ještě vracel a piloval, což tato nahrávka respektuje. Jméno Cecilie Bartoli je dnes synonymem pro dynamickou interpretaci se silnou pečetí osobního vkladu. Jako obvykle umělkyně "jede" nikoliv na sto, ale nejméně na dvě stě procent a každá árie je v jejím podání malým dramatem, ať už tragickým či komickým. Při poslechu možná nebudete vědět, co obdivovat dříve, zda-li výtečné koloratury, skvělé trylky, úchvatná pianissima, měkká nasazení tónu, messa di voce, frázování či barevné odstiňování jednotlivých slov. Rozmanitost a intenzita prožitku je v nemalé míře také výsledkem souznění s výtečnými výkony Orchestra of the Age of Enlightenment hrajícím na dobové nástroje pod vedením Adama Fischera . Celý snímek je skutečně napěchován emocemi, ale možná, že se právě zde skrývá i jeho jediná slabina. Nahrávka začíná zcela oslnivou árií Son qual lacera tartana , tedy klasickým obrazem duše jako lodi na rozbouřeném moři, což je vyjádřeno značně virtuózní a dramatickou hudbou, které Bartoli samozřejmě nezůstává nic dlužna. Tento impozantní vstup plný nejsilnějších efektů ale poněkud oslabuje další dojem, neboť v podstatě jej již nelze stupňovat, ani příliš opakovat. Jako nadužívané - v celkovém kontextu nahrávky - považuji zejména sotto voce, jež třeba v komické árii Se lo dovessi vendere je (alespoň z hlediska posluchače) poněkud neadekvátní. Toto jsou samozřejmě všechno glosy vedené již ve značné výšce, které mnozí pěvci vůbec nedosahují; ale Cecilia Bartoli je zcela mimořádnou umělkyní, jíž ostřejší pohled kritika nemůže nikterak uškodit. A domníváte-li se, že vám snad hrozí podobné umenšení celkového prožitku, nezoufejte, řešení je snadné: neposlouchejte celý disk najednou, anebo si navolte jiné pořadí.

Marc Niubo

Antonio Salieri už nemusí zásluhou mnoha hudebníků a badatelů stát v Mozartově stínu jako zákeřný intrikán či zamindrákovaný tvůrce trpící nedostatkem invence. Proces této rehabilitace ale zatím není u konce, o čemž svědčí i recenzovaná nahrávka. Árie pro snímek připravil badatel Claudio Osele - zároveň autor průvodního textu -, díky němuž jsou ve skladbách zahrnuty veškeré Salieriho pozdější úpravy. Z dokončených 39 oper bylo do výběru zahrnuto devět děl pokrývajících pětadvacet let skladatelova života. Potkáváme se v nich s mužem, který své řemeslo ovládal zručně v mnoha výrazových polohách: od dramatických, vášnivých a závažných, přes lyrické, bolestínské, sentimentální až po hravé (například Lisottin výčet hudebních nástrojů, které by měly znít na její svatbě v Non vo'gia che vi suonino z opery La cifra ), komické, nebo dokonce ironizující (Sulle mie tempie ).

Pokud se někdy tvůrci obracejí v hrobě, těžko říci, co dělá Salieri při poslechu své hudby v provedení živelné Cecilie Bartoli . Na této pěvkyni není obdivuhodná jen technika, fakt, že může se svým nástrojem-hlasem dělat zřejmě vše, co ji napadne, ale zejména právě schopnost přicházet na různé interpretační možnosti a varianty. K tomu se pojí i maximální vydanost a v nejlepším slova smyslu nesení své "kůže na trh". Bartoli si pro sebe nenechá skutečně nic, vychází posluchači vstříc jakoby až za hranice svých možností, s lehkostí a nenápadnou samozřejmostí. A kdo by litoval, že ji při přecházení z postavy do postavy nelze také vidět, může obavy odložit stranou. Interpretka dokáže svůj hlas vizualizovat tak přesvědčivě, že poznáte, kdy zlověstně krčí obočí, šibalsky pomrkává a kdy má tvář plnou hrůzy. Nic z toho by ale v plnosti nevyznělo nebýt vyrovnaného partnerství Orchestru osvícenství pod vedením Adama Fischera . Souhra s interpretkou je vynikající, jak po stránce technické, tak i co se vnitřního náboje týče. Těžko říci, co dělá Salieri v hrobě při poslechu své hudby v provedení těchto interpretů - obracet se rozhodně nemusí.

Dina Šnejdarová

Osud nahrávek Cecilie Bartoli jí může závidět většina hudebníků. Při nejvyšší možné umělecké kvalitě má prodej každého projektu při dnešním stavu nahrávacího průmyslu neuvěřitelnou úroveň. Je to jednak uměleckou úrovní nahrávek, jednak nabízí Bartoli v posledních letech málo známý repertoár, a tak jde vstříc touze lidí po dosud neznámé kráse. Myslím, že to čeká i její žhavou novinku - árie z oper Antonia Salieriho. Salieri, jenž byl o šest let starší nežli Mozart a přežil jej o 34 let, je znám především jako zloduch z filmu Amadeus a jako skladatel, který by měl stěží právo čistit Mozartovi boty. Jeho hudba je však zajímavá jak melodicky, tak často i hudební strukturou, jež je řemeslně dokonale vypracovaná a probleskují v ní zajímavé skladebné nápady včetně ne úplně běžných harmonických postupů. A přestože ve zmíněném Formanově filmu vypadá zralý Salieri vedle mladičkého Mozarta jako mrzout bez emocí, jeho hudba jejich nedostatkem rozhodně netrpí. Navíc když se jí ujme tak báječná zpěvačka, jakou je Bartoli, můžeme s nadsázkou mluvit o rehabilitaci Salieriho. (Celkem 11 tracků jsou světové premiéry nahrávek Salieriho operních árií.) Jeho hudbě se samozřejmě věnuje řada umělců, ale díky světovému věhlasu Bartoli se může se skutečným obrazem Salieriho seznámit obrovské množství lidí. Přispěje k tomu jistě u Bartoli už tradiční přímo bibliofilské zpracování nahrávky s informačně zajímavým textem Claudia Osela a obdivuhodné polygrafické zpracování. Posluchač si tak nekoupí pouhou desku v krabičce, ale hodnotnou knížku.

Zpěv jako vždy uchvacuje nepochopitelnými kaskádami a girlandami rychlých tónů nabitých emocionalitou a nasazením, tak typickým pro tuto italskou pěvkyni. Tentokrát spolupracuje s Orchestrem osvícenství , jenž má Salieriho dobu přímo "v popisu práce", a je tudíž zasvěceností a hráčskou vyspělostí ideálním partnerem. Jediné překvapení, a to příjemné, je výkon Adama Fischera . Věděl jsem, že je znamenitým operním dirigentem, ale netušil jsem, že může s tak hlubokou znalostí prezentovat dnes v podstatě marginálního skladatele, známého pouze z dějin hudby a z filmu. Zatímco u dramaturgicky též velmi objevného vivaldiovského alba Cecilie Bartoli je určitá šance, že několik oper možná někteří z vás někdy uslyší, u mozartovským stigmatem ocejchovaného Salieriho možnost uslyšet v Čechách některý z nahraných titulů celý v živém provedení se rovná asi nule. I proto doporučuji obětovat nemalé peníze za tuto "knihu". Jsem přesvědčen o tom, že vás taková investice nezklame.

Luboš Stehlík

Vydavatel: Decca / Universal Music

Stopáž: 68:18

Nahráli: Cecilia Bartoli - mezzosoprán, Orchestra of the Age of Enlightenment, Adam Fischer

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.