Cecilia Bartoli, Akademie für alte Musik Berlin, Bernhard Forck: Gluck: Italské árie – Cecilia Bartoli

Budiž však hned řečeno, že tu není nesoulad mezi obalem a obsahem – Cecilia Bartoli prostě exkluzivním hlasem je. Natočeno je osm árií z vesměs málo známých Gluckových oper na Metastasiova libreta (La clemenza di Tito, Il Parnaso confuso, Ezio, La Semiramide riconsciuta, La corona, Antigono ), většina z nich vůbec poprvé. Dramaturgicky pozoruhodnému snímku dává impozantní hlas této úžasně disponované mezzosopranistky korunu – mnohé myslitelné odstíny od tklivosti až po odhodlanost, charakteristickou barvu i tušenou technickou neomezenost. Cecilia Bartoli má zvláště v některých polohách typický vášnivý projev s výraznými „r“, s ohromným dynamickým nábojem a jen obtížně zadržovanou či skrývanou neklidností, projev jakoby až přehrávaný, ale přesto naprosto a jednoznačně přesvědčivý, s temnými hloubkami a současně přirozeně znějícími nejvyššími tóny. Její běhy a ozdoby jsou nedostižně lehké a přitom zemité, neartistní, plné osobní zaangažovanosti. Už v druhé z árií však předvádí také pravý opak: naléhavý, láskyplný polohlas s řadou šeptaných tónů a jen lehce nadýchnutými vyššími polohami. Gluckova hudba je plná dramatických proměn a odstínů, podpořených velmi konkrétně hrajícím renomovaným orchestrem historických nástrojů, existujícím ve východním Berlíně už od roku 1984. Nový titul je z mnoha důvodů vzrušující, podobně jako jeho protagonistka netuctový.

Vydavatel: Universal Music

Stopáž: 67:34

Body: 6 z 6 – tip Harmonie

Sdílet článek: