úterý, 4. prosinec 2001

Cecilia Bartoli, Akademie für alte Musik Berlin, Bernhard Forck: Gluck: Italské árie - Cecilia Bartoli

Napsal(a) 

booklet booklet
Způsob, jakým je "zabalena" nová deska Cecilie Bartoli , nemůže nevzbudit otázku, kam až lze jít. Tak jako u jejího vivaldiovského alba, i zde je místo "obyčejné" plastové krabičky užita knížečka s místem na CD, na výstavním křídovém papíře a plná ilustrací, včetně (trochu schematické) nápodoby patiny na okrajích listů. Deska se dostává z kategorie pouhého nosiče zvukového záznamu mezi publikace, i když zrovna v tomto případě je rozsah průvodních textů až příliš střízlivě držen zkrátka. Obal současně plní reprezentační funkci - hvězda takového kalibru nemůže mít jistě nic obyčejného a stará hudba s odpovídajícím obrazovým doprovodem se na exkluzivní zboží hodí velmi dobře.

Budiž však hned řečeno, že tu není nesoulad mezi obalem a obsahem - Cecilia Bartoli prostě exkluzivním hlasem je. Natočeno je osm árií z vesměs málo známých Gluckových oper na Metastasiova libreta (La clemenza di Tito, Il Parnaso confuso, Ezio, La Semiramide riconsciuta, La corona, Antigono ), většina z nich vůbec poprvé. Dramaturgicky pozoruhodnému snímku dává impozantní hlas této úžasně disponované mezzosopranistky korunu - mnohé myslitelné odstíny od tklivosti až po odhodlanost, charakteristickou barvu i tušenou technickou neomezenost. Cecilia Bartoli má zvláště v některých polohách typický vášnivý projev s výraznými "r", s ohromným dynamickým nábojem a jen obtížně zadržovanou či skrývanou neklidností, projev jakoby až přehrávaný, ale přesto naprosto a jednoznačně přesvědčivý, s temnými hloubkami a současně přirozeně znějícími nejvyššími tóny. Její běhy a ozdoby jsou nedostižně lehké a přitom zemité, neartistní, plné osobní zaangažovanosti. Už v druhé z árií však předvádí také pravý opak: naléhavý, láskyplný polohlas s řadou šeptaných tónů a jen lehce nadýchnutými vyššími polohami. Gluckova hudba je plná dramatických proměn a odstínů, podpořených velmi konkrétně hrajícím renomovaným orchestrem historických nástrojů, existujícím ve východním Berlíně už od roku 1984. Nový titul je z mnoha důvodů vzrušující, podobně jako jeho protagonistka netuctový.

Vydavatel: Universal Music

Stopáž: 67:34

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.