booklet
"Mojí láskou je hudba; jsem její jeptiškou, jsem její vestálkou," řekla o sobě francouzská skladatelka Cécile Chaminade (1857-1944). Dnes téměř neznámé jméno nosila mimořádně nadaná osobnost, která musela sdílet typický osud žen své doby: i přes svůj talent, který strhl i Bizeta, nebyla připuštěna k oficiálnímu institucionálnímu školení. Ve svém díle jako by se nakonec podvolila vnucenému osudu - nenapsala mnoho velkorozměrných děl, zato množství salonních perliček, písní a komorní hudby. Jsou plné francouzské elegance, svůdné melodiky, pozastavení, lehkomyslnosti, zamlouvání, brebentění, lásky, jihofrancouzského a hispánského koloritu, lehce patetických básní, ale i opravdové lyriky - zkrátka francouzský esprit, jak má být: neustálé balancování na hraně emocionality a jiskřivé banality. Alespoň takovou pečeť jí vtiskli
Anne Sofie von Otter a
Bengt Forsberg na nahrávce písní, které tvoří hlavní část nového alba věnovaného výhradně této skladatelce. V hlase Otter je životní zkušenost, humor, nadhled, koketerie, i přesná trocha neštěstí, které tím vším předchozím má být zakryto. Její hlas v nynější podobě - jakoby zašmouraný secesní křivkou cigaretového kouře - je do měšťanského salonu u Chaminadových ideální. Místy probleskující melancholie téměř evokuje představu, že sama Otter je autorkou písní, jako by to byla ona, která stojí uprostřed světa mužů, jimž by mohla tolik nabídnout, ale oni ji nenechali a ona to jen intimně a s noblesou komentuje. Zda občas až karikující pojetí skladeb francouzské skladatelky je přesně takové, jaké by mělo ezapadat do světa ženy fin-de- -siÉcle očištěného pohledem dnešních gender studies, si nejsem jist. Stejně si ale nejsem jist, zda by jiné pojetí těchto úžasných, ale kompozičně nenáročných miniatur mohlo být stejně strhující.
Vydavatel: Universal Music
Stopáž: 76:09
Nahráli: Anne Sofie von Otter - mezzosoprán, Bengt Forsberg - klavír, Nils-Erik Sparf - housle, Peter Jablonski - klavír II
Body: 6 z 6 - tip Harmonie