pondělí, 12. květen 2003

Carlos Mena: Vespro a voce - Monteverdi, Frescobaldi, Bovicelli, Tarditi, Banchieri, Grandi, Marini, Merula, Legrenzi, Cozzolani, Falconieri

Napsal(a) 

booklet booklet
Nový způsob zpěvu a zejména komponování známý na počátku 17. století jako "seconda prattica" byl zprvu některými vnímán jako extravagance či neznalost pravidel kontrapunktu a dobrého vkusu. Historie však dala za pravdu právě narušitelům starých pořádků, odvolávajících se nejen na (zdravý) rozum, ale především na smysly a cit, kteří vzápětí vešli do dějin jako první autoři nového hudebního slohu později nazývaného baroko. Právě z děl průkopníků této (nejen) tehdy tak nezvykle a silně působivé hudby je sestavena i recenzovaná nahrávka. Představuje jakousi imaginární rekonstrukci hudební složky večerní modlitby církve, tedy nešpor, a to konkrétně k svátku Narození sv. Jana Křtitele, tak jak by mohly znít asi někdy kolem roku 1635. Na první pohled se nejedná o nijak originální dramaturgický nápad - připomeňme například svatojánské nešpory v realizaci Gustava Leonhardta. Avšak kromě nezanedbatelného faktu, že řada skladeb je zde zachycena vůbec poprvé, odlišuje se tento snímek od většiny podobných svým výhradně sólovým obsazením všech žalmů. Obáváte se jednotvárnosti? Zcela zbytečně, neboť jen výběr jednotlivých skladeb je téměř učebnicovou ukázkou hudby raného baroka v jeho formální i výrazové rozmanitosti. Recitativní plochy se střídají s ariózy, nechybí zde ani ciaccona či skladby s instrumentálními ritornely. Samostatné instrumentální canzony a sonáty pak zní - dle dobové praxe - také namísto opakování chorálních antifon po žalmu, čímž nahrávka dosahuje i značné barevné pestrosti. Nemalou zásluhu na tom samozřejmě má soubor La Fenice pod vedením Jeana Tubéryho - ocenění zasluhují zvláště výkony kornetistů. Hlavní slovo má ovšem jediný sólista - kontratenorista Carlos Mena , kterého čtenáři HARMONIE znají asi především z nahrávek Jordiho Savalla. Nemýlím-li se, jde o Menův první sólový projekt a nutno říci, že se tohoto ne zrovna snadného úkolu zhostil velmi dobře. Jak recitativní, tak i virtuózní party podává s přehledem a elegancí; hlas zní dobře ve všech polohách, ve výškách poněkud "hutní" a blíží se trochu barvě kornetu. To jediné, co zde snad schází k dosažení těch nejvyšších met, je místy větší práce s detailem a zejména celkové větší uvolnění, umožňující jak objevit více barevných poloh, tak hlas s jistotou ještě více rozvinout. To je ale cesta mistrů, na kterou se Carlos Mena již vydal.

Vydavatel: Astrée Naive / Classic

Stopáž: 62:56

Body: 4 z 6

Marc Niubo

Ředitel Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se primárně věnuje hudební historiografii, odkrývání minulého, zkoumání skladeb, jejich příběhů, tvůrců, interpretů, kontextů, souvislostí. Jeho dlouhodobým badatelským tématem je italská opera v Praze, badatelsky se také věnuje duchovní hudbě – české i italské, ale primárně v domácím kontextu. Řadě dalších témat, jako např. hudba anglického či španělského baroka, dílo M. A. Charpentiera, W. A. Mozarta, Antonína Dvořáka, otázky provozovací praxe, edičních technik, hudební kritiky, se věnuje spíše příležitostně anebo primárně ve výuce Ústavu hudební vědy.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.