Carl Seemann

(Igor Stravinskij: Koncert pro klavír a dechové nástroje*, Serenade in A, Duo concertant**

Claude Debussy: Sonáta g moll pro housle a klavír**)

Carl Seemann – klavír, **Wolfgang Schneiderhan – housle, *Berliner Philharmoniker, Thomas Scherman. Produkce: Wolfgang Lohse, Fred Hamel. Text: A, N, F. Nahráno: 1951 – 1957. Vydáno: 2008. TT: 64:02. ADD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 8050 (Universal Music).

Carl Seemann (1910 – 1983) byl ve své době považován za jednoho z největších německých pianistů. Proslul především jako interpret Bacha a Mozarta, ale byl obdivován i jako interpret Beethovena a Brahmse. Mimořádnou pozornost věnoval pak Seemann hudbě 20. století. Na jeho přístupu ke klavírní interpretaci se podepsalo nejen předchozí varhanní studium, ale především lekce u proslulého klavírního pedagoga Gustava-Adolfa Martienssena. Ten vedl své žáky k tomu, aby pronikli co nejhlouběji do studované skladby, aniž by však do její interpretace vkládali cokoli „ze sebe“. Tento „objektivní“ způsob hry s sebou bohužel nese jistou „neosobnost“ či „chladnost“, kvůli níž zapadlo Seemannovo jméno během času v zapomnění. Deutsche Grammophon se ve svém projektu „Seemann-Renaissance“ snaží oživit nejkvalitnější Seemannovy snímky a po CD s hudbou Bachovou, Mozartovou, Beethovenovou a Brahmsovou uvedla v listopadu roku 2008 na trh CD s kompletními dochovanými Seemannovými nahrávkami děl Igora Stravinského. Zatímco u předchozích skladatelů mohla leckterému posluchači vadit pianistova malá citová angažovanost, v případě Stravinského neoklasických skladeb se citový odstup ukázal být nedocenitelnou předností. Stravinskij má v Seemannově podání jiskru a vtip, vyznačuje se přehledností, sympatickou „věcnou poetičností“ i obdivuhodnou transparentní barevností. V Duu concertant máme možnost slyšet spolu se Seemannem také slavného vídeňského houslistu Wolfganga Schneiderhana (1915 – 2002). Souhra těchto dvou umělců je skutečně obdivuhodná, jejich interpretaci považuji v jistém slova smyslu za „ideální“. Jako bonus nám DG po skladbách Stravinského nabízí Houslovou sonátu Clauda Debussyho. Přestože se v ní Schneiderhan občas snaží o nepatrně romantičtější zvuk, Seemann si i tady zachovává svůj „objektivní“ odstup. Sonáta tak sice vychází v celkovém vyznění velmi uměřeně a střídmě, ale přitom natolik průzračně, že rozhodně stojí za poslech.

Body: 5 z 6

Sdílet článek: