Carl Philipp Emanuel Bach – Symphonies for Hamburg

Solamente Naturali, Miloš Valent – umělecký vedoucí, Marek Toporowski – cembalo, Didier Talpain – dirigent. Text: A. Nahráno: únor 2007, zámek Hlohovec, Slovensko. Vydáno: 2010. TT: 55:13. DDD. 1 CD Brilliant Classics 94042.

Na předložené nahrávce jsou prezentovány čtyři symfonie a jeden cembalový koncert Carla Philippa Emanuela Bacha, který spolu s Jiřím Antonínem Bendou patřil k vrcholným představitelům (po)citového stylu a tzv. Sturm und Drang. Ten tvořil jakýsi dramatičtější pandán k intimní citovosti, jež se v německé hudbě výrazně projevovala od konce 60. let 18. století. Hudba „bouře a vzdoru“, jak bývá tento německý termín překládán, se uplatňovala především v jevištních dílech, ale také v symfonické tvorbě, a to nejen v Německu, ale například i u Josepha Haydna. Všechna díla interpretovaná na této nahrávce vznikla v Hamburku, kam C. Ph. E. Bach odešel z Berlína. Symfonie (Wq 183) byly zkomponovány v letech 1775/6, zatímco koncert (Wq 43/4) je o pět let mladší. Všechny uvedené skladby dokumentují, jak výrazně Bachův kompoziční styl v Hamburku krystalizoval a získával osobité rysy. Slovenský soubor věnující se tzv. autentické interpretaci staré hudby Solamente naturali (v němž hrají i čeští interpreti) je dokázal na tomto CD velmi dobře vystihnout. Patří k nim prudké tempové změny a náhlé změny výrazu, dynamické zvraty od ppp až k ff, vysoká expresivita, odvážné harmonické postupy, práce s chromatikou, dramatické napětí, subjektivní výraz, přitom však dodržování určité konstanty, kterou je zpěvnost, jak můžeme slyšet například ve druhé větě (Largo) Symfonie D dur . Výborné, ač tempově na hranici únosnosti, je v podání tohoto tělesa i závěrečné Presto ze Symfonie F dur . Symfonie jsou psány pro 12 obligátních nástrojů, přičemž kromě obvyklých smyčců a cembala, které spolu s fagotem podporuje bas (ano, basso continuo se v symfonické tvorbě 70. let 18. století ještě běžně používalo!), se zde vyskytují flétny, hoboje a horny. Hráče na dechové nástroje, především pak flétnisty Lucii DuškovouMarka Špelinu , je nutno pochválit – v symfoniích nacházíme totiž řadu koncertantních prvků, neboť Bachův smysl pro jednotlivé nástrojové barvy a jejich kombinování byl skutečně pozoruhodný. Pochvalu zaslouží i smyčce v čele se zakladatelem a uměleckým vedoucím ansámblu Milošem Valentem , ač na místy poněkud suchém zvuku mají zřejmě největší podíl. Výborný výkon podal polský cembalista Marek Toporowski , jenž v Koncertu c moll (pocházejícím z šestice koncertů vydaných tiskem 1771) prokázal svůj smysl pro detail i celek. Vynikající je zejména jeho interpretace poslední věty tohoto čtyřvětého koncertu (Allegro assai). Na nahrávce se podílel francouzský dirigent Didier Talpain , který s tímto tělesem vystupuje v posledních letech často – připomeňme nedávno recenzovanou nahrávku Hummelovy opery Madamme de Guise. Soubor Solamente naturali, který se věnuje především hudbě baroka a klasicismu a vyvíjí koncertní činnost v Evropě i v zámoří, opět dosvědčil své kvality, jež obstojí i v mezinárodním kontextu.

Body: 4 z 6

Sdílet článek: