čtvrtek, 25. září 2003

Carl Maria von Weber: Grand duo concertant pro klarinet a klavír op. 48, Variace pro klarinet a klavír op. 33, Sonáta pro klarinet a klavír op. 29

Napsal(a) 

booklet booklet
Málokdo z mistrů raného romantismu se věnoval klarinetu tolik a tak úspěšně jako Carl Maria von Weber. Jeho klarinetové concertino a dva klarinetové koncerty patří ke kmenovému repertoáru a nemenší oblibě se těší i obě jeho skladby pro klarinet a klavír: Grand duo concertant op. 48 a Variace op. 33 . Švýcarský klarinetista Pierre-André Taillard a italský pianista Edoardo Torbianelli je na tomto CD konfrontují s pozoruhodnou Sonátou pro klarinet a klavír Weberova současníka Ferdinanda Riese, jednoho z oné předlouhé řady autorů, kteří byli za svého života vysoce ceněni, ale s jejichž skladbami se dnes prakticky nesetkáme. Všechna tři díla vznikla v poměrně úzkém časovém období: Riesova Sonáta roku 1809, Weberovy Variace o dva roky později a Grand duo bylo dokončeno roku 1816. Zajímavá je pro nás skutečnost, že Variace (o nichž si skladatel poznamenal, že "nejsou špatné") vznikly v Praze - údajně dokonce za jediný den. Oba interpreti hrají na "dobové" nástroje. Taillard na repliku klarinetu, jehož originál vytvořil roku 1800 H. Grenser, Torbianelli na fortepiana vídeňského nástrojaře C. Grafa. Tón klarinetu je velmi hezký, příjemně šťavnatý a od novodobých nástrojů se nijak výrazně neliší. Torbianelli vystřídal na nahrávce dva nástroje: ve Weberově Grand duu hraje na fortepiano z roku 1822, v ostatních dvou skladbách použil fortepiano o dva roky starší. Zvuk mladšího fortepiana je příjemný a v "divadelně" pojatém Grand duu působí jako zajímavé koření. Ale starší nástroj nás nijak zvlášť nenadchne. Už v úvodních akordech Riesovy Sonáty překvapí jeho nepříliš hezký a jakoby "roztřepaný" tón. V některých místech působí pak jeho břinkání až groteskně. Bylo by zajímavé vědět, proč Torbianelli nepoužil pro všechny tři skladby ono mladší, zvukově mnohem vyrovnanější fortepiano. V každém případě jsou všechny nástroje v rukou výborných interpretů s mimořádně lehkou technikou, s velkým pochopením pro citové vzněty raného romantismu a se souhrou tak jedinečnou, že občas zapomeneme dýchat.

Vydavatel: Harmonia mundi / Classic

Stopáž: 56:52

Nahráli: Pierre-André Taillard - klarinet, Edoardo Torbianelli - klavír

Body: 4 z 6

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.